Trolejbusová expanze v Solingenu nadále v plánu

Loni jsme na webu časopisu informovali o vážném záměru západoněmeckého Solingenu zbavit se všech autobusů a nahradit je parciálními trolejbusy. Jednalo se o bezprecedentní oznámení. Ačkoli i jiné trolejbusové provozy západní Evropy posilují roli trolejbusové dopravy, žádný z nich se autobusů ve prospěch trolejbusů zcela zbavit nechce. Podmínkou tohoto nikterak časově ohraničeného záměru ovšem bylo, že se první čtyři zakoupené parciální trolejbusy dodané mezi lednem a dubnem 2018 osvědčí.

Nácestná smyčka Krahenhöhe, kde už delší dobu končí všechny trolejbusy linky č. 683 a namísto nich dále do okrajové městské části Burg an der Wupper jezdí pod stejným linkovým označením kyvadlové autobusy. Náhradní autobusová doprava byla zavedena kvůli etapovitým stavebním pracím v městské části Unterburg. Ačkoli se přes zimu nestaví, autobusy odřeknuty po tuto dobu nebyly. Loni, 19. září, se na smyčce Krahenhöhe odehrála nehoda, když 38letá řidička, zřejmě kvůli náhlé zdravotní indispozici, porazila se svým prázdným trolejbusem jeden z betonových sloupů. (foto: Vít Hinčica, 22. 3. 2019)

Kupředu!

Parciální trolejbusy jsou v Solingenu označovány jako bateriové trolejbusy – Batterie-Obusse / Batterie-Oberleitungs-Busse (BOB) –, což je dle některých lichotivější název než parciální trolejbusy, ačkoli se ve druhém případě paradoxně jedná o původně německý termín.

Kvarteto kloubových “BOBů” značky Solaris v provozu nevykazovalo od počátku žádné anomálie, a tak byl záměr nahrazovat autobusy dalšími trolejbusy zdůrazněn už loni na podzim. Čekalo se však, zda a kolik dalších trolejbusů z prostředků spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko bude spolufinancováno.

Prvního březnového dne roku 2019 radnice Solingenu oznámila, že dne 27. února 2019 získala hned dvě kladná rozhodnutí o spolkové podpoře trolejbusů. To první se týkalo 16 kloubových vozidel, na které hned dalšího dne místní dopravce Stadtwerke Solingen navázal uplatněním opce na 16 parciálních kloubových trolejbusů, která byla součástí výše vzpomínané zakázky na čtyři vozy. Tyto vozy by měly začít přicházet roku 2020 a do roku 2022 způsobit vyřazení 15členné flotily starších, zato nízkopodlažních trolejbusů typu Berkhof z počátku století.

Je libo trolejbusový kolotoč? V Solingenu je možné toto přání vyplnit na stále funkční točně Unterburg ležící na katastru městské části Burg an der Wupper. Točna je už ale 10 let využívaná pouze historickými vozidly, neboť 15. listopadu 2009 došlo k prodloužení linky č. 683 za most přes řeku Wupper (na snímku vlevo, kde je šedé auto), a to s pomocí trolejbusů vybavených pomocným dieselagregátem. Protože toho dne začaly Stadtwerke Solingen nasazovat už jen kloubové trolejbusy, nemůže být smyčka pravidelně využívána. Připomeňme, že většina posledních solingenských sólo vozů byla typu MAN SL 172 HO a skončila v ukrajinském Mariupolu. (foto: Vít Hinčica)

Cena za zpáteční jízdné pro dospělého je 4,50 euro. Výhled shora sice není dechberoucí, zato je ale vidět aspoň trolejbusová trať a kromě hradu může člověk navštívit některou z místních restaurací. Největším zážitkem je však jízda lanovkou přes řeku.

Jak vidno, točna je neustále v pohotovosti. I letos by se na ní mělo “točit”, naplánováno je letos zhruba pět historických jízd.

Nebo je libo lanovku? Jedná se o privátní dráhu z roku 1952 o délce zhruba půl kilometru, která vede na místní hrad z městské části Unterburg (na snímku se jedná o ony obytné domy) a překračuje řeku Wupper. Na snímku vyčnívající cesta napravo od Unterburgu (viditelná vpravo od pravého lana) vede ze Solingenu do Unterburgu a dále do Burgu. Trolejbusová točna se nachází od dolní stanice lanovky jen asi 300 m vpravo (na snímku zcela vpravo, tam, kde je les nejtemnější, obec Burg je pak ještě více vpravo a spíše směrem dolů, viz mapu níže).

Avšak v roce 2021 by měly začít přicházet první z dalších 16 trolejbusů, tentokrát krátkých. Právě s příchodem krátkých trolejbusů začne docházet k většímu omezování působiště autobusů na městských linkách. Tyto trolejbusy bude nutné nejprve vysoutěžit, finanční podpora je pro ně už ale zajištěná druhým rozhodnutím z téhož únorového dne. V obojích případech hradí spolková vláda rozdíl mezi pořizovací cenou autobusů a trolejbusů. Tento rozdíl je uváděn jako 60 %, což je poměrně přehnané číslo, nicméně Solingen nakupuje nové trolejbusy poměrně draho, za každý ze čtyř parciálních “kloubáků” vynaložil přes 23 milionů Kč.

Momentálně je v Solingenu v provozu šest trolejbusových linek označených čísly 681 až 686, jedna z nich, č. 683, zajíždí do Wuppertalu (město severně od Solingenu). Tento počet sice není nijak vysoký, linky ale obvykle mezi sebou úseky nesdílejí, a tak je ve skutečnosti síť poměrně velká, a sice cca 60kilometrová (na projetí celé sítě si musí člověk vyhradit celý den). S ohledem na to, že už jsou hlavní ulice města pokryty trolejemi a síť je konzistentní, se v principu nepředpokládá, že by měly být troleje značně rozšiřovány.  

Linka 695 coby první pokusný králík

Na pořadu dne jsou ale určitá drobná rozšíření, která umožní lepší provoz parciálních trolejbusů. První takovýto případ se má týkat autobusové linky č. 695 Abteiweg – Meigen. Za účelem její náhrady parciálními trolejbusy, a to v rámci pilotního projektu, začal dopravce Stadtwerke Solingen na počátku srpna 2018 upravovat severně ležící konečnou Abteiweg. Konečná Abteiweg leží asi 1 km severovýchodně od trolejbusové trati vedené ze Solingenu do Wuppertalu, kterou obsluhuje již vzpomínaná trolejbusová linka č. 683. Konečná měla být vybavena nabíjecí stanicí (se zřejmě jednou nabíjecí stopou) a dále novým sociálním zařízením pro řidiče. Nabíjecí stanice ovšem vyžaduje stavbu nové měnírny, která přemění střídavý proud ze sítě na stejnosměrný proud. Tyto investice byly vypočteny na cca 420 tisíc euro bez DPH.

Člověku, který nezná místní reálie, by se mohla zdát takováto investice zbytečná, neboť nejbližší trolejbusová trať, jak je psáno výše, není daleko. Nicméně realita je trochu jiná, a sice taková, že linka 695 není řešena tak, že směřuje z Abteiwegu přímo k trolejbusové trati a hned se na ní napojí. Nejprve se totiž linka 695 k nejbližší trolejbusové trati od severovýchodu pouze přiblíží, ale pak pokračuje směrem do jižně ležícího centra ještě sama po jiných ulicích a na tutéž trať vedenou po ulici Schlagbaumer Straße se napojuje asi až po dalších 2,5 km, a to na křižovatce ulic Schlagbaumer Straße a Unionstraße. Aby se trolejbusy nemusely natrolejovávat na frekventované Schlagbaumer Straße, bylo ještě rozhodnuto vybudovat krátký trolejový úsek po Unionstraße, který bude začínat na zastávce Industriestraße, jež je od uvedené křižovatky vzdálená asi sto metrů (viz mapu níže). Kromě toho dopravce ještě zamýšlel upravit některé zastávky po trase linky 695, aby je mohly loni dodané parciální kloubové trolejbusy, o asi metr delší než stávající “kloubáky”, obsluhovat.

Mapa trolejbusové sítě v Solingenu staršího data, platná ovšem i dnes. Tečkované úseky jsou obsluhovány s pomocí agregátu. (mapa: Wikipedia.org)

Nicméně tiskové zprávy či vyjádření dopravců (stejně jako obcí, firem a dalších institucí) nejednou předcházejí realitu, a tak ačkoli bylo slibováno, že konečná Abteiweg bude připravena pro příchod parciálních trolejbusů již do zhruba šesti týdnů od zahájení stavebních prací s tím, že se provoz linky 695 s trolejbusy spustí již s příchodem tohoto roku, zavládlo později pověstné ticho po pěšině a informace k průběhu výše uvedených akcí nikde nebyly. Nebylo tedy od věci prozkoumat situaci přímo na místě. Záběry z 22. března 2019 ukazují na konečné Abteiweg pouze vystavěné sociální zařízení, starou obecní trafostanici poblíž a jámu nedobudované měnírny. Po sloupech, nebo alespoň jejich základech, nikde ani památky.

WC bychom měli, teď ještě tu měnírnu s nabíjecí stanicí…

Jak se podařilo zjistit, dopravci se nemělo zatím podařit zajistit všechny potřebné pozemky, tak aby mohla být nabíjecí stanice dokončena. Stejně tak se ukázalo, že Trollina jsou pro smyčku příliš dlouhá (18,75 m), a je otázkou, zda jsou již stávající úpravy pro otočení takto dlouhých trolejbusů vyhovující. Zatím se ostatně ani neupravila žádná ze zastávek po cestě a kratičký trolejový úsek Unionstraße – Industriestraße také nestojí. Pilotní projekt elektrizace linky č. 695 tedy zamrzl a dopravce na linku nakonec zřejmě pošle jen starší kloubové trolejbusy poté, co je dovybaví bateriemi (v jakém stádiu je tento taktéž ohlašovaný projekt projekt, rovněž zůstává neznámou). Je logické, že se dopravce snažil využít pauzování vozidel na smyčce Abteiweg k jejich dobíjení, neboť délka celé linky 695 je 14,3 km, z čehož délka nezatrolejované části činí 12 km (z toho 4 km v severní části linky) a délka zatrolejované části jen 2,3 km. Toto je doslova revoluční krok ve využívání parciálních trolejbusů.

Na druhou stranu je otázkou, proč na linku 695 posílat mocí mermo zrovna kloubové trolejbusy, pokud tedy nepočítáme jako důvod to, že dopravce jiné než kloubové trolejbusy už nemá a až do roku 2021 je jen tak mít nebude. Je nutné si říci, že interval linky č. 695 je zpravidla pouze půlhodinový, část trasy je obsluhována zpravidla jen hodinově, a linka s výjimkou centra obsluhuje hlavně ulice s rodinnými domy, takže ji rozhodně nelze označit za páteřní, nebo pasažéry překypující. Kloubové trolejbusy sice mají na baterie bez problému dojet zhruba 15 až 20 km, jenže se také musejí při tak obřím nezatrolejovaném úseku, byť je proložen 2,3km “dobíjecím” úsekem, dlouho dobíjet. Některé ulice jsou navíc plné zaparkovaných aut, nebo nejsou prostorné samy o sobě, takže pro provoz “kloubáků” na nich nezbývá mnoho místa. Jestli je ale zrovna kombinace linky č. 695 a kloubových parciálních trolejbusů vhodné řešení, ví jen sám dopravce s městem, každopádně to nevypadá, že by se parciální trolejbusy na lince 695 v nejbližších týdnech, či aspoň měsících, měly objevit. Jaký bude další scénář, se ukáže.

Závěrem

Jak již bylo řečeno v úvodu a jak vyplývá i z dalších článků publikovaných na tomto webu, Solingen je jedním z dalších západoevropských trolejbusových měst, která v parciálních trolejbusech vidí perspektivu. Vidí ji navíc natolik, že jim míní dát na území svého města výhradní působiště. To si v jeho případě ještě vyžádá pořízení dalších parciálních vozidel, a to zhruba třicítky. Kdy se tak stane, se zatím neví. První snaha odstranit autobusy z města neslavila rychlý úspěch, a tak nezbývá než věřit, že se město s dopravcem nenechají od svého záměru rychle odradit.

 

Foto a text: Vít Hinčica