Úzkorozchodná nákladní tramvaj ve Freitalu u Drážďan

Ve městě Freital (cca 40.000 obyvatel) v bezprostřední blízkosti Drážďan existoval jeden nezvyklý tramvajový provoz, který byl později začleněn pod městskou dopravu v Drážďanech. Šlo o nedlouhou úzkorozchodnou trať v části Deuben (do roku 1921 šlo o samostatnou obec).

Odstavené nákladní vozy v Egermühle. (foto: Deutsche Fotothek)

Zvláštností této trati (vedle na místní poměry nezvyklého úzkého rozchodu 1.000 mm) byla skutečnost, že sloužila v celé své historii jen nákladní dopravě. Přesto se podle koncese nejednalo o dráhu železniční, ale tramvajovou.

Její vznik byl přitom velice zajímavý, protože původně se měla kola dějinného vývoje ubírat úplně jiným směrem. V roce 1902 vznikla tramvajová trať známá jako Plauensche Grundbahn, která spojovala tehdy samostatné obce Löbtau (od roku 1903 součást Drážďan) a Deuben (součástí Freitalu od r. 1921) a která byla později prodloužena až do Coßmannsdorfu. Vlastníkem této dráhy ale nebyla ani jedna z obcí, ale přímo Sasko, resp. Královské saské státní železnice (Königlich Sächsischen Staateisenbahnen). Ty se pustily do budování lokálek, pro něž byly v okolí Drážďan vydány nezvykle licence pro pouliční dráhu, přičemž se tak dělo z čistého kalkulu – chtěly tak zabránit konkurenci, aby se pouštěla do budování tratí v lukrativních směrech a odčerpávala cestující státním drahám. Vlastněním většího počtu drah si mohly státní dráhy určovat jízdní řád a zabraňovat dalším subjektům ve stavbě tratí v obdobných relacích. Tramvajová trať Plauensche Grundbahn byla vystavěna za využití rozchodu 1.450 mm, což byl v té době standardní rozchod drážďanských tramvají (a zůstává doposud). Drážďany ostatně od roku 1906 i provoz na předmětné dráze smluvně zajišťovaly.

Elektrická lokomotiva ev. č. 1 (resp. 3091) v drážďanském tramvajovém muzeu. (zdroj: Wikipedia) 

Proč se však o Plauensche Grundbahn zmiňujeme? Již v době výstavby byla na části trati mezi Potschappelem a Deubenem (tj. cca 2,75 km délky) položena také třetí kolejnice pro vozy, jež by využívaly rozchod 1.000 mm. Už tehdy bylo počítáno s tím, že tuto kolejnici by měly používat pouze nákladní tramvaje. Později byla dráha prodloužena a s ní i třetí kolejnice, která nyní končila v Hainsbergu. Očekávalo se, že se strhne zájem od místních podniků na napojení nákladními tramvajemi, nicméně odezva byla navzdory dříve proklamovanému zájmu minimální. Přihlásily se jen místní mlýn (Egemühle) a továrna na zpracování kůží (Lederfabrik Sohrer). Oba tyto podniky ale ležely relativně daleko od tramvajové trati, a tak padlo rozhodnutí, že budou podniky napojeny samostatně položenou tratí od zastávky Deuben. Původní třetí kolejnice tak zůstala nakonec zcela nevyužita a není známo, že by po ní někdy byly nějaké nákladní vozy přepravovány. V roce 1930 tak nakonec došlo k jejímu odstranění. Oproti tomu nová trať vedená jen v rámci Deubenu mající délku 946 m se těšila solidnímu využití. Do provozu byla uvedena dne 18. 1. 1906 a ještě v témže roce na ní bylo přepraveno 28.610 tun nákladu. 

Trať později přešla do vlastnictví společnosti DRÜVEG spravující provoz příměstských tramvajových tratí v okolí Drážďan, od roku 1941 poté provoz převzal přímo drážďanský DP (tehdy Dresdner Straßenbahn). V roce 1967 byl zastaven provoz na úseku k mlýnu (Egermühle) a 19. 11. 1972 se rozjely naposledy nákladní tramvaje i do továrny na zpracování kůže. Samotná Plauensche Grundbahn pak přežila jen do roku 1974, než byla také zrušena.

Motorový vůz číslo 2 s nesprávným ev. č. 1 v muzeu v Kasselu. (zdroj: Wikipedia.org) 

Pro provoz na trati sloužily po celou dobu dvě elektrické lokomotivy, které byly vyrobeny v roce 1905 a které se obě podařilo zachránit pro muzejní účely. Jedna se nachází v technickém muzeu v Kasselu, druhá je ve sbírkách tramvajového muzea v Drážďanech. Zajímavé je, že obě lokomotivy nesou dnes ve sbírkách ev. č. 1. To je dáno chybou u vozidla uchovaného v Kasselu, které by mělo správně nést ev. č. 2. Vedle motorových vozů byly k dispozici také železniční podvalníky, které sloužily pro převoz normálněrozchodných nákladních železničních vozů. Mimoto měla dráha k dispozici také několik vozů služebních.

Nákladní tramvaj ve Freitalu (Deubenu) představovala v rámci sítě drážďanských tramvají unikát, neboť šlo o jedinou tramvajovou dráhu, která byla určena jen pro nákladní provoz. Doplňme, že napětí v troleji bylo 600 V, nejvyšší povolená rychlost jen 10 km/h a nejmenší poloměr oblouku 15 m.

Libor Hinčica