Za trolejbusy do Bulharska (2) – Ruse

Město Ruse leží na severu Bulharska nedaleko rumunských hranic a momentálně registruje okolo 150 tisíc obyvatel, což je o několik desítek tisíc osob méně, než tomu bylo v minulosti. I tak ale Ruse nadále zaujímá mezi bulharskými městy co do velikosti 5. místo.

Mapa sítě v Ruse z roku 2014 je ještě dnes poměrně aktuální. Momentálně je kvůli rekonstrukci třídy Lipnik opět využívána spojovací trať po ulici Tulče (severovýchod města), linka č. 25 obsluhující nádraží je od roku 2017 zrušená. Letos v květnu byla zavedena na roční zkoušku noční linka 1N vedená ze sídliště Družba-3 k nádraží operující od 1:00 do 2:40.

Dne 9. září 1988 vyjely v Ruse do ulic trolejbusy, a to nejprve na cca 4km úsek Arda – Zavod Bor vedený směrem od centra na jihozápad města. Následně se trolejbusová síť rychle rozšiřovala, přičemž hlavním cílem bylo propojit centrum se sídlišti budovanými jižně až východně od něj (zejména Družba-3, Čarodějka-Jug, Zdravec, Rodina 2) a průmyslovými zónami ležícími severovýchodně od něj. Zatrolejovány byly všechny hlavní komunikace města.

Trolejbusová doprava byla v prvních letech provozu velmi silná, k dispozici bylo několik desítek ZiUček dodaných na konci 80. a zkraje 90. let 20. století. Nicméně 90. léta nebyla pro Bulharsko růžovým obdobím, a tak se na obnovu vozového parku nedostávaly prostředky. Už v 90. letech tak přišly do města první ojetiny, jejichž nákup se stal nakonec v tomto stoletím jediným schůdným řešením obnovy trolejbusů. Na původ vozidel se moc nehledělo, jelikož se bralo téměř vše, co bylo po ruce a za dobrou cenu. Do města tak zamířily například vozy z Basileje, Limoges, Lausanne, Milána, Bernu, Wintethuru či Esslingenu, přičemž v roce 2008 přibyly do města dokonce i dva vozy 14 Tr z Plzně. Nákupy ojetin se děly především v době, kdy byla trolejbusová doprava koncesována soukromému subjektu Egged Ruse, což byla pobočka izraelského autobusového podniku Egged. Koncesionář měl v plánu kromě nákupu second-handových vozů místní síť i rozšiřovat, avšak za jeho působení byla rozestavěna jen jedna trať, která nebyla dostavěna. Podařilo se mu alespoň vyměnit okolo 70 % trolejového vedení a nadto ještě i vyměnit či alespoň natřít několik sloupů, trolejbusový provoz jako takový se ale nijak výrazně nerozvíjel.

Od 31. 8. 2017 si trolejbusy pod svou správou vzalo opět město, avšak ani za něj se zatím nepodařilo udělat s místní trolejbusovou dopravou žádné zázraky. Vozidla se po městě doslova plouží a intervaly uváděné na zastávkách vůbec neplatí, automaty na prodej jízdenek nefungují a jízdenky prodává řidič. Jedinou možností, na kterou se lze spolehnout, je pouze web dopravního podniku.

Připluly z Pasova a bylo jich 17.

Neobvyklý pohled na trolejbusy. (foto: 4x Община Русе)

Detailní podoba sítě v červenci 2014. (autor: Zdeněk Sýkora)

Letos do města přišly další ojeté vozy, když dne 10. 7. 2019 připluly do tamního přístavu ex-plzeňské vozy Škoda 21 TrACI (12 ks) a ex-lausannské vozy NAW Lauber 91T (5 ks). Dopravce zatím nové vozy téměř vůbec nevypravuje a na ulicích lze tak dosud potkávat především předchozí ojetiny, jejichž interiér je zejména v zadní části degradován místními vandaly a omladinou, která si po sedadlech píše vzkazy. Momentálně eviduje dopravce 46 vozidel, jen 32 je ale provozních, avšak jakmile budou k provozu připraveny i zbývající z letos příchozích ojetých vozů, bilance provozních vozů se zlepší.

Dodejme, že v Ruse jezdily hned dva elektrobusy SOR. Jeden z nich, typu SOR EBN 10.5, který začal svou kariéru v Bánské Bystrici a Bratislavě, se ve městě objevil na zkoušku v roce 2015 a dnes jezdí v Krnově a druhý, typu SOR EBN 8, který byl testován i v Budějovicích, Bánské Bystrici, Havířově a dalších bulharských městech, tam dorazil na počátku roku 2018 a měl tam parazitovat na různých trolejbusových linkách. Nepodařilo se zjistit, kde je elektrobus nyní.

Město uvedlo, že by rádo nakoupilo nové trolejbusy i elektrobusy. Těšit se má na unijní grant ve výši až 39 milionů BGN (přes 510 mil. Kč), které by mu měly stačit na 30 až 40 vozidel (trolejbusy i elektrobusy). První podmínkou jeho získání ovšem bylo, aby provoz trolejbusů mělo na starosti právě město, proto také došlo ke zpětnému převodu vlastnictví ze soukromého na municipální. Co se ex-plzeňských “čtrnáctek” týče, jedna nejezdí a druhá byla předělána pro potřeby výuky řidičů. Celkově je z pohledu cestujícího provoz v Ruse spíše zklamáním, ke špatné informovanosti cestujících, špinavému interiéru vozidel a nízké cestovní rychlosti lze ještě doplnit, že například úsek k hotelu Riga nevítá žádné trolejbusy i přesto, že je v perfektním stavu, zatímco vlakové i autobusové nádraží jsou napojeny trolejemi hned ze tří stran, a přesto sem trolejbusy zavítají jen 2x za 24 hodin, a to jen ve směru od centra a ještě v noci. Snad se celková situace do budoucna zlepší.

Text a foto: Vít Hinčica

Poděkování: Zdeněk Sýkora; Alexandr Klišin / transshemy.ru