První kloubový parciální trolejbus v Solingenu
V létě roku 2016 si podnik Stadtwerke Solingen (SWS) objednal čtyři kloubové parciální trolejbusy.
Menu
V létě roku 2016 si podnik Stadtwerke Solingen (SWS) objednal čtyři kloubové parciální trolejbusy.
Ve městě Freital (cca 40.000 obyvatel) v bezprostřední blízkosti Drážďan existoval jeden nezvyklý tramvajový provoz, který byl později začleněn pod městskou dopravu v Drážďanech. Šlo o nedlouhou úzkorozchodnou trať v části Deuben (do roku 1921 šlo o samostatnou obec).
Nástup druhé světové války s sebou přinesl zvýšenou potřebu paliv na válečných frontách a nedostatek prostředků pro údržbu nákladných tramvajových sítí. Dopravní podniky větších měst pak byly okolnostmi oné doby rychle přinuceny trolejbusy do svých ulic zavádět.
Již od roku 2011 je na trhu nabízena tzv. II. generace autobusu Mercedes-Benz Citaro (známá též jako New Citaro; Nové Citaro), teprve v říjnu 2017 však byla představena také hybridní varianta tohoto modelu s pojmenováním Citaro Hybrid, která si před koncem roku našla prvního zákazníka. Tím se stal DP ve Stuttgartu (Stuttgarter Straßenbahnen), který si převzal první vyrobené sériové vozy v článkovém provedení dne 22. 12. 2017.
Hlavní město Německa přemýšlí o návratu trolejbusů. Berlínský DP (BVG; Berliner Verkehrsgesellschaft) navrhl koncept, který počítá s výstavbou trolejbusové sítě v západním sektoru města ve Spandau. Výhledově by pak mohly být tratě prodlouženy až ke známé stanici Zoologischer Garten, anebo do částí Märkische Viertel. Projekt ale prozatím neschválilo vedení města.
Necelých 30 km jihozápadně od Berlína se nachází město Postupim (cca 168.000 obyvatel), jehož kolorit tvoří již od roku 1880 také tramvaje (od r. 1907 elektrické), jejichž síť se dne 9. 12. 2017 rozrostla a přesáhla hranici 30 km, neboť město dokončilo stavbu své tramvajové trati ke konečné Campus Jungfernsee.
Po prohrané válce bylo Německo (resp. jeho zbytek po odstoupení vybraných území) rozděleno do čtyř okupačních zón. Z trojice z nich (americké, anglické a francouzské) vznikla v roce 1949 Německá spolková republika (NSR/BRD; „západní Německo“), ze sovětské okupační zóny byla v říjnu 1949 zřízena Německá demokratická republika (NDR; „východní Německo). Problém ovšem vyvstal v Berlíně.
V Almaty, kdysi hlavním městě Kazachstánu, zrušili na konci října 2015 tramvajový provoz, který zde fungoval od roku 1937. Současný primátor Almaty, Bauyržan Bajbek, nedávno potvrdil, že se bude od příštího roku realizovat jejich návrat. Byl to přitom on, kdo krátce po svém nástupu do funkce řekl tramvajím adieu. Připravovaný projekt však má být řešen v podobě rychlodráhy.
Jeden a půl patrové trolejbusy byly zvláštním specifikem vybraných trolejbusových provozů v západním Německu, jak jsme si představili v našem včerejším článku. Jeden z nich postavený na podvozku Henschel 562E se dochoval do dnešních dnů v trolejbusovém muzeu ve Velké Británii. Jak se ale trolejbus do ostrovního království dostal?
Včera jsme se podívali stručně na historii pro nás nezvyklých jeden a půl patrových autobusů, které byly vyráběny ve Spolkové republice Německo především v období od druhé poloviny 50. let do první poloviny let sedmdesátých (byť produkce v omezené míře pokračovala dále až do hloubi 80. let). Jeden a půl patrové autobusy (Anderthalbdecker) měly ovšem také svou elektrickou obdobu v podobě trolejbusů. Na ty se podíváme v dnešním příspěvku.