Saint-Étienne je jedním z pouhých čtyř francouzských trolejbusových provozů, u nějž přitom ještě relativně nedávno nebylo jasné, zda se 20. let našeho století vůbec dožije. Síť trolejbusů byla od roku 1992 významně redukována, obnova vozového parku byla zajištěna na počátku tisíciletí jen 11 novými sólo vozy Irisbus Cristalis ETB 12, jejichž provoz se smrsknul na jedinou linku M3, do jejíž údržby navíc město investovalo jen velmi neochotně. Příchod trolejbusů s trakčními bateriemi ale znamenal významný obrat ve vnímání role trolejbusové dopravy. V letech 2019 až 2021 bylo pořízeno celkem 23 trolejbusů Solaris Trollino 12 s elektrickou výzbrojí od Škody Electric, které umožnily obnovení provozu na lince M7. Dnes (27. 4. 2026) se trolejbusy vrátily (přesněji řečeno jeden trolejbus se vrátil) i na linku M6. Pro její obsluhu byly pořízeny vozy Solaris Trollino 18, jež byly opět vybaveny elektrickou výzbrojí z Plzně.
Saint-Étienne si objednalo celkem osm článkových parciálních trolejbusů dne 24. 5. 2024. Jejich cenovka nebyla nikterak lidová – jeden vůz vychází na 1 036 358 €, tedy na zhruba 25,3 mil. Kč. Vítězem soutěže na jejich dodání se stal Solaris, který zvládl i s touto cenou porazit švýcarský HESS.
První kloubový trolejbus vyjel na linku M6 dne 27. 4. 2026 v 6 hodin ráno. (foto: Saint-Etienne Métropole)
Výroba trolejbusů proběhla už v loňském roce za participace Škody Electric, která zajistila finální montáž i odzkoušení vozidel. První z nich bylo možné potkávat v ulicích Plzně od června loňského roku. Do svého působiště na jihovýchodě Francie pak trolejbusy (jež obdržely ev. č. 7001 až 7008) dorazily postupně mezi srpnem a říjnem 2025. Do provozu ale vyrazil první z nich až závěrem dubna roku letošního, kdy se podařilo dokončit alespoň část projektu elektrifikace linky M6.
Na lince M6 trolejbusy, jak jsme nastínili v úvodu, v minulosti už jezdily (tehdy v poněkud odlišné trase). Od roku 1983 na ní sloužily článkové vozy Renault PER 180H, které byly řešeny jako duobusy s plnohodnotným dieselovým motorem. V roce 1998 byly tyto trolejbusy vyřazeny a nahrazeny klasickými dieselovými autobusy, a to údajně pro vysokou poruchovost komplikovaného pohonu.
Pohled do interiéru vozu Trollino 18 pro Saint-Étienne. (foto: Saint-Etienne Métropole)
V novodobé historii se (již autobusová) linka M6 potýkala s úbytkem počtu cestujících (v roce 2023 šlo o 7 000 pasažérů denně), přičemž město se pokusilo analyzovat, co je příčinou snižující se atraktivity. Ukázalo se, že klíčovým problémem je dlouhá jízdní doba (přibližně 20 minut na pouhých 5 kilometrech), takže cestující mnohdy volili raději jiné způsoby dopravy. Město se proto rozhodlo trasu linky upravit tak, aby napojila i dopravní uzel Châteaucreux a čtvrtě na severozápadě a jihovýchodě města. Délka linky (nově marketingově označené jako M6+) by tím měla vzrůst na 8,3 km, přičemž obslouženy mají být také tři univerzitní kampusy, od čehož si město slibuje nárůst počtu cestujících na dvojnásobek do roku 2030.
Průměrná rychlost má v cílovém stavu vzrůst na 18 km/h a interval se snížit na 8 až 10 minut. Součástí projektu pak byla také opětovná elektrifikace části linky (zhruba 60 % trasy) pomocí trolejového vedení s cílem využít na lince parciální trolejbusy. Celková výše investice byla vyčíslena na 28 mil. € (cca 680,4 mil. Kč), přičemž projekt je rozdělen do dvou etap. V první části by měla být linka M6 prodloužena jen k terminálu Châteaucreux. Původně se uvádělo, že by měla být tato etapa uvedena do provozu již v letošním roce, aktuální zprávy v lokálních médiích ale hovoří až o roce 2027. Návazná část na konečnou v části Cité du design by pak měla být spuštěna v roce 2028.
Dne 27. 4. 2026 vyjel na trať linky M6 pouze jediný trolejbus Trollino 18, další by měl být vypraven za dva týdny a všechny mají postupně přibýt do počátku léta, přičemž trolejbusy budou prozatím obsluhovat stávající trasu linky M6 (Jean Moulin – IUT / Faculté des Sciences).
Trasa linky M6+ po jejím dokončení v roce 2028. (zdroj: Saint-Etienne Métropole)
