Čínský Yutong se opět umístil na první příčce v počtu registrovaných elektrobusů v rámci analýzy vypracované německou skupinou DVV Media Group, do níž bylo zahrnuto sedmadvacet států Evropské unie, Spojené království, Island, Norsko, Švýcarsko a nově také Srbsko a Ukrajina. Statistika přitom sleduje pouze nově registrované čistě bateriové vozy, nikoli trolejbusy, samostatnou kategorii poté představují vodíkové autobusy.
V roce 2025 mělo být v Evropě registrováno již 11 607 elektrobusů (s hmotností nad 8 tun), což představovalo meziroční nárůst o celých 48 %. Pro srovnání: o rok dříve bylo registrováno 7 779 elektrobusů a v roce 2023 „jenom“ 6 154 vozů, takže je zřejmý výrazný růstový trend, který je podpořen především obřími dotačními tituly na úrovni Evropské unie i jednotlivých zemí. Elektrobusy v loňském roce představovaly zhruba 60 % nově registrovaných městských autobusů, oproti tomu v regionální a linkové dálkové dopravě je prozatím podíl elektrobusů relativně malý – z celkového počtu 11 607 registrovaných elektrobusů připadá na linkové autobusy jen 590 ks (5,1 %) a na zájezdové 267 ks (2,3 %).
Yutong je úspěšný mj. i na polském trhu. (foto: Yutong)
Ve výběrových řízeních jsou stále častěji úspěšné velké značky, takže ze statistik se postupně vytěsňují menší hráči, kterým v minulosti stačilo na proniknutí do první desítky uspět byť jen v jediném větším tendru. Nyní jen samotný Yutong dodal do zvoleného vzorku evropských zemí téměř tolik elektrobusů, kolik se jich v Evropě prodalo za celý rok 2020. Tato skutečnost mimochodem způsobuje, že se žebříčkem propadá španělsko-polský Solaris. Přestože měl loni dodat 882 elektrobusů, stačilo to na tržní podíl jen 7,6 %. Yutong sám registroval více elektrobusů, než je celá výrobní kapacita Solarisu v Bolechowě. Konkrétně šlo o 1 801 vozů, což Yutongu postačovalo na obhájení první příčky z loňského roku a k dosažení tržního podílu 15,5 %.
Na druhé příčce (s tržním podílem 12,1 %) se umístil MAN Truck & Bus, který registroval 1 409 vozů, což byl oproti roku 2024 skokový nárůst, když z polského závodu ve Starachowicích vyjel více než trojnásobek vozů. Impozantní čísla MANu je ale nutno vnímat s určitou rezervou, protože dodavatel měl o rok dříve významné problémy s plněním dodávek, takže nemalá část elektrobusů, která byla v loňském roce předaná zákazníkům, představovala plnění opožděných kontraktů.
Jen o pár vozů méně než MAN registroval Mercedes-Benz, konkrétně 1 395 ks, což postačovalo na 11,9% podíl. Na čtvrtém místě byl čínský gigant BYD (1 305 ks; tržní podíl 11,2 %), který s ohledem na ukončení spolupráce s britským ADL figuroval letos poprvé ve statistikách již pouze samostatně. Zdá se přitom, že konec letitého partnerství uškodil spíše ADL, nikoli BYD, které je na britském trhu nadále úspěšné i bez lokálního zástupce.
Druhou příčku pro sebe loni uzmul MAN. Těsně za ním skončil Mercedes, který by jinak svého německého soupeře v součtu s vodíkovými elektrobusy předstihl. (foto: MAN Truck & Bus)
Pátá příčka patří Ivecu Bus, které především s modely E-way opanuje své tradiční západoevropské bašty v čele s Francií a Itálií. Značku Iveca, u kterého se letos předpokládá dokončení převzetí ze strany indické společnosti TATA Motors, neslo 1 091 elektrobusů (tržní podíl 9,4 %).
S ohledem na rozbujelé dotační programy ve Velké Británii se do statistik podařilo proniknout také britskému Wrightbusu, který přitom před několika lety bojoval o přežití a před krachem jej zachránil jen vstup nového investora. Firma loni dodala 921 elektrobusů (tržní podíl 7,9 %). Na pomyslné sedmé příčce se umístil již zmíněný Solaris, za ním pak s velkým odstupem Volvo Buses (364 ks; tržní podíl 3,1 %), nizozemský výrobce VDL Truck & Bus (353 ks; tržní podíl 3 %), britská firma ADL (298 ks; tržní podíl 2,6 %), španělský Irizar (211 ks; tržní podíl 1,8 %) a na třinácté místo se podařilo protlačit i přes táhlé existenční problémy Ebuscu (122 ks, tržní podíl 1,1 %).
Dvě nejvýznamnější čínské značky (Yutong a BYD) měly společně tržní podíl 26,7 %. Další čínští výrobci figurují v kategorii „ostatní“ a mezi čínské elektrobusy by se slušelo počítat i vozy od Ebusca, které jsou v Číně kompletně montovány. Reálně tak čínští výrobci drží zhruba třetinu evropského trhu elektrobusů, navíc čínské technologie využívají ve zvýšené míře také tradiční evropští výrobci.
Kromě klasických elektrobusů bylo registrováno také 558 vodíkových elektrobusů. Zde vládne statistikám Solaris s 277 ks (49,6 %). S velkým odstupem za ním se umístil britský Wrightbus (96 ks; tržní podíl 17,2 %) a ještě menší úspěchy sklidil Mercedes-Benz (85 ks; tržní podíl 15,2 %). Nejvíce vodíkovému vábení podléhají zákazníci v Německu, na které připadlo 60,2 % všech registrovaných vozů (336 kusů). Pod 50 vozů bylo registrováno ve Francii (47 ks), v Itálii (36 ks) a v Polsku (35 ks).
Podíváme-li se samostatně na trh trolejbusů a vezmeme-li v potaz země, které sledovalo německé vydavatelství DVV Media Group (tj. včetně Ukrajiny a Srbska), zjistíme, že v loňském roce bylo registrováno v dané oblasti celkem 313 trolejbusů (z toho 75 na Ukrajině), a to včetně již dříve vyrobených trolejbusů Van Hool, které po letech vyjely do provozu v italské Pescaře. Největší tržní podíl zde drží Škoda Electric, na kterou připadá 33,9 % trhu, sečteme-li i dodávky realizované v kooperaci se Solarisem, jde dokonce o 43,2 %, a pokud bychom navíc ještě eliminovali specifický ukrajinský trh, pak by šlo o 56,7 %.
Na druhé příčce se s velkým odstupem drží HESS (75 ks; tržní podíl 24 %), následovaný Solarisem (35 ks, tržní podíl 11,2 %; a to včetně vozů realizovaných se Škodovkou) a Bozankyou (10 ks; tržní podíl 3,2 %).
Zatímco podíl elektrobusů významně stoupá, počet provozních trolejbusů v Evropské unii (bez přihlédnutí k Ukrajině) měl v loňském roce klesnout z 4 800 na 4 769 vozů.
