V červnu 2024 převzala italského výrobce autobusů IIA (Industria Italiana Autobus), jenž vyráběl svá vozidla pod tradiční značkou Menarinibus, skupina Seri Industrial SpA. Ta se od té doby pokusila reorganizovat výrobu, uzavřít nové dodavatelské smlouvy a celkově zeštíhlit náklady výrobního procesu tak, aby se podařilo produkci italských autobusů restartovat. Současně došlo i k přejmenování firmy, která tak nyní nejen dodává autobusy pod značkou Menarini, ale nese i toto jméno. Dluhy, které za původní firmou IIA zůstaly, musel sanovat z větší části italský stát (resp. státem vlastněné státní společnosti).
Nyní se firma pochlubila výsledky za rok 2025, které na první pohled působí více než optimisticky. Ostatně samotný název tiskové zprávy hovoří o „vynikajících výsledcích za rok 2025“. Společnost vyzdvihuje dokončení restrukturalizačního procesu, představení nové řady vozidel, ale především čísla. Vyrobeno mělo být „přibližně 400 autobusů“, za něž firma utržila 130 mil. €. Společnosti se podařilo dostat do zisku 13,629 mil. €, což představovalo nejlepší hospodářský výsledek v její historii. Budoucnost přesto zůstává nejistá.
V roce 2023 zvládl Menarinibus vyrobit 165 autobusů, o rok později 230 a v loňském roce bylo přesné celkové číslo 365 ks (což není až tak blízko oné metě 400 vozů zmíněné tiskovou zprávou). Nárůst napříč léty je sice patrný, jenomže většinu z oněch 365 vozů tvořila jediná zakázka – 200 plynových 12m vozů Citymood pro Athény. Tento kontrakt byl přitom uzavřen ještě před prodejem firmy.
Obecně platí, že se Menarinimu dlouhodobě nedaří podepisovat nové smlouvy. Společnost sice uspěla v několika státních rámcových zakázkách, jenomže vozidla z nich nejsou objednávána. Na letošní rok má být kontrahováno jen 99 autobusů – počet, který by zvládl výrobní závod postavit do konce dubna.
Od 9. 2. 2026 tak byli prakticky všichni zaměstnanci (necelých 500 osob) posláni na nucenou dovolenou, přičemž problémy výrobce opět platí italský stát. Využito totiž bylo místní pojistky sociálního systému nazývané CIGO (Cassa integrazione ordinaria), kdy v případě, že má nějaká společnost přechodně nedostatek zakázek, nemusí ještě přistupovat k propouštění pracovníků. Namísto toho jsou takoví pracovníci posláni na nucenou dovolenou, kdy zhruba 70–80 % mzdy přebírá na sebe dočasně stát. Limit takové pomoci je ohraničen na 13 týdnů (nyní tedy běží již 11. týden), avšak dá se dále prodlužovat po čtvrtletích na maximální dobu 52 týdnů (jednoho roku).
Menarini uvádí, že v příštích třech měsících dokončí homologaci nových autobusů o délkách 8 a 9 m a představí upravený design autobusů o délkách 10 a 12 m. Do konce roku pak mají být postaveny i prototypy 6m a 18m vozu. Firma současně věří v expanzi do zahraničí, byť není příliš jasné, v jakém konkrétním segmentu a v kterém státě by ráda prorazila.
