Průmyslové město Kamjanske (do roku 2016 Dněprodzeržinsk), které bychom nalezli pod hrází Kamjanské přehrady na řece Dněpr na Ukrajině, obnoví svůj vozový park tramvají 17 novými vozy. Vítězem výběrového řízení se stala společnost TATRA-JUG (v anglickém přepisu TATRA-YUG), jejíž historie je – jak už ostatně název napovídá – úzce provázána s historií československých tramvají ČKD Tatra.
Po pádu železné opony se ČKD Tatra snažila udržet svou pozici na bývalých dominantních trzích, tj. především v zemích bývalého Sovětského svazu, což však stálo proti zájmům nově vzniklých republik, které se naopak snažily minimalizovat import a zlevnit výrobky s cílem zajistit co největší podíl vlastních dodávek. Určitým východiskem pro českého výrobce se zdálo být zakládání satelitních společností s určitým vlastnickým podílem lokálního partnera. Ten vůbec první vznikl v listopadu 1993 právě na Ukrajině, přičemž v něm kromě ČKD Tatra měl svůj podíl také český Inekon a ukrajinská firma JUMZ z Dnipra a Oděská městská výkonná rada.
Firma byla pojmenována jako TATRA-JUG, a ačkoli došlo ještě před její oficiální registrací ke změně na TRAM-JUG, v praxi se vždy používalo označení nesoucí pojmenování vycházející z názvu kopřivnické automobilky. Česká strana měla v podniku původně 33% podíl s tím, že součástí dohod bylo předání licence na výrobu skříní tramvají typu T6B5 (k čemuž došlo formálně v létě 1994). Společná výroba se pak skutečně rozeběhla, nicméně nenabrala očekávaných objemů a velká část objednaných sad zůstala nakonec rozpracovaná v ČR, aniž by byla na Ukrajinu (vzhledem ke špatné platební morálce) kdy dodána. ČKD Tatra i Inekon ze společného podniku postupně odpadly a TATRA-JUG zůstala jen v ukrajinských rukou. Na bázi modelu T6B5 poté přišla s vlastním vývojem dalších typů, které ale nezapřely svůj předobraz v původní „té šestce“.
Ve městě slouží také čtveřice vozů T6B5, jež byly vyrobeny na základě licence z dodaných sad komponentů přímo na Ukrajině v podniku TATRA-JUG. Na snímku z července 2011 stoupá jeden z nich k vlakovému nádraží. (foto: Libor Hinčica)
V roce 2001 se jednalo nejprve o model K1, což byl de facto pouhý facelift vozu T6B5. Ten byl v roce 2012 doplněn o částečně nízkopodlažní verzi K1M, která nalezla uplatnění v Kyjevě, Oděse a Mariupolu. Celkem bylo do roku 2016 vyrobeno pouze 10 těchto tramvají. Později se několikrát hovořilo o úpravě již notně zastaralého provedení, avšak ukrajinský trh s tramvajemi této délkové kategorie převzaly jiné subjekty a producentovi z Dnipra se nedařilo už nikde prosadit.
Dne 2. 1. 2024 vypsalo město Kamjanske opakovanou soutěž (ta první, vypsaná o rok dříve, skončila neúspěchem, neboť se nepřihlásil žádný zájemce) na částečně nízkopodlažní vozidla délkové kategorie cca 15 m, do nějž se nabídky mohly podávat do 20. 2. 2024. Odhadovaná hodnota zakázky, jež je financovaná úvěrem od Evropské investiční banky, byla stanovena na 14,3 mil. € (0,84 mil. €/vůz, tj. cca 21 mil. Kč) bez DPH. Vyhodnocení veřejné zakázky bylo několikrát odloženo, přičemž účastnit se jej patrně měl dle dostupných informací jen podnik TATRA-JUG.
Ten nabídl inovovanou koncepci vozu K1M. Stále se má jednat o částečně nízkopodlažní vůz (nízkopodlažní má být prostor pouze u druhých dveří), opticky vyrovnaná by nicméně měla být linie oken (nově lepených), výrazného přepracování se dočkal design čel i zakrytí střešních partií. Finální sjednaná cena je nakonec mírně nižší, než byl odhad, konkrétně 14,167 mil. € (0,83 mil. €/vůz, resp. 20,83 mil. Kč). Na dodání prvního vozu má výrobce 52 týdnů, celá zakázka musí být dokončena do 32 měsíců. Vedení města ovšem informovalo o tom, že se podaří stanovený harmonogram významně zkrátit, takže první tři vozy mají být dodány ještě do konce letošního roku a zbylých 14 kusů v průběhu roku 2026.
Kamjanske má v současné době ve svém vozovém parku celkem 32 tramvají, mezi nimiž dominují tramvaje československé a české provenience (T3 v různých verzích, T6A5 a čtyři vozy T6B5 ze společného podniku TATRA-JUG).
