Dlouhodobě komplikovaná finanční situace dopravního podniku v hlavním městě Rumunska došla až k podání žádosti o vyhlášení insolvence, kterou přitom poslal soudu sám na sebe přímo dopravce. STB má dle zveřejněných údajů dlužit okolo 1,75 miliardy lei, tedy zhruba osm miliard korun. Podle vedení města je ale skutečný objem dluhů patrně vyšší a může dosahovat až 3 mld. lei (cca 13,8 mld. Kč).
Městská společnost začala dluhy kumulovat postupně od roku 2020, kdy STB přestala odvádět státu v předepsané výši pojistné za zaměstnance. Dluhy vůči rumunské finanční správě (ANAF) měly od té doby nabobtnat na zhruba 1,4 miliardy lei, dalších 400 miliónů poté tvoří penále. Právě odtud se odvíjí ona v úvodu zmíněná celková dlužná suma 1,75 mld. lei.
Dopravce se při shromažďování dluhů bránil tím, že se do neblahé situace dostal v důsledku dlouhodobého podfinancování, kdy je sice na jedné straně velkým dlužníkem, ale také velkým věřitelem. Na konci roku 2025 měla například STB neuhrazené pohledávky ve výši 981 mil. lei (cca 4,5 mld. Kč), přičemž drtivou většinu této částky dlužila dopravci státní správa (šlo především o neuhrazené faktury za kompenzace ztráty z provozu).
Nicméně dluhy bukurešťského DP jsou podle všeho mnohem vyšší, protože závazky nezahrnují jen platby pro státní pokladnu, když o své peníze začali usilovat také vybraní dodavatelé. Podle dostupného přehledu se o finance přihlásilo celkem 19 soukromých společností, včetně například lokálního zastoupení Daimleru, výrobce tramvají Astra Vagoane Călători či firmy dodávající elektřinu.
Město sice nechce dopravu omezovat, současně na ni ale nehodlá více přispívat. Podle současného primátora Bukurešti Cipriana Ciucua, jenž se ujal funkce teprve před Vánoci loňského roku, může za současnou krizi i zpolitizování dopravního podniku, a z toho vyplývající neodborné řízení firmy, a dále neochota managementu prosadit nepopulární změny proti silným odborům.
Už v období od dubna do června 2026 byly podány tři návrhy na insolvenci STB kvůli dluhům za dodávky komponentů a stavební práce od externích firem. Dopravce vždy po podání návrhu dané společnosti dlužné částky zaplatil, čímž se vyhlášení insolvence vyhnul. Nakonec ale otočil kormidlem a rozhodl se postupovat jinak. Když byl dne 6. 8. 2026 podán další návrh na insolvenci, ukázalo se, že jej tentokrát podala na sebe sama STB.
Soud jej však poněkud nečekaně dne 18. 8. 2026 odmítl s tím, že nebyly splněny všechny procesní požadavky (konkrétně měl chybět seznam zaměstnanců, kterým už by měla STB v mezičase rovněž dlužit). Vedení města i STB byla tímto postupem zaskočena, nicméně primátor města vyjádřil přesvědčení, že se proti rozhodnutí STB odvolá a do insolvence se jí podaří přece jen spadnout. I kdyby ale k tomuto kroku nedošlo z podnětu STB, očekává se, že soud vyhlásí insolvenci kvůli pohledávkám výše zmíněných 19 externích věřitelů, jejichž nároky sice byly doplněny do původního návrhu STB, avšak soud je oddělil a rozhodl, že o nich bude jednat samostatně.
Cílem insolvence nemá být městského dopravce „položit“, ale umožnit restrukturalizaci firmy, zastavit nabalování nových dluhů a přijít s plánem, který uspokojí věřitele.
Insolvenční řízení u městských dopravních společností jsou spíše výjimečnou záležitostí. V minulosti se týkala třeba německé Gery, bohaté zkušenosti mají některá italská města, byť zde se dopravci snaží kráčet primárně nejprve cestou ochrany před věřiteli, což se v roce 2017 týkalo mj. italské metropole Říma.
