14 nových 100% nízkopodlažních tramvají o rozchodu 1 524 mm, délce 26 až 32 metrů a celkové kapacitě min. 250 míst – takový je předmět veřejné zakázky, kterou vypsal minulý týden oděský dopravní podnik Oděsgorelektrotrans, jenž na její financování počítá s půjčkou od Evropské investiční banky. Jak jsme informovali loni na podzim, tendr měl být vypsán ještě v roce 2019, avšak nestalo se tak.
Nynější výběrové řízení počítá výslovně se 14 vozidly, na podzim ještě jasno ale zcela nebylo a mj. se uvádělo, že by se mohlo jednat o 16 tramvají. Avšak jak jsme si onehdá na příkladech doložili, při předpokládaném objemu půjčky (20 mil. EUR) a očekávané finanční nulové spoluúčasti města se moderní vozidla západního střihu v počtu 16 ks nemohla pořídit a i ta ukrajinská řešená jako plnohodnotné novostavby by se měla problém do rozpočtu vejít. Nyní svitla naděje, že by se mohla v Oděse přece jenom objevit tramvaj západní koncepce, jelikož na jedno vozidlo momentálně připadá rozpočet cca 1,42 mil. EUR (momentálně přes 39 mil. Kč). Nicméně podmínky nejsou pro případné mimoukrajinské zájemce úplně výhodné, čas na podání nabídek je sice do 7. července 2020, avšak první tramvaj musí do města při pobřeží Černého moře přijít už do 52 týdnů od podepsání smlouvy a poslední tramvaj musí být dodána do 72 týdnů od podepsání smlouvy. Toto tedy vyhovuje subjektům, které se jsou schopny přesně do požadovaných parametrů vejít bez nutnosti větších konstrukčních úprav a také akceptovat vysoké riziko, že dodávky a potřebné schválení nemusí stihnout. Jistě stojí také za povšimnutí, že lokalizace výroby na Ukrajině nebo podíl ukrajinského průmyslu na nových vozech alespoň z 30 % jsou zvýhodněny. Z dalších podmínek možno zmínit například tu, že zájemci musí prokázat, že za posledních 5 let dodali alespoň 10 tramvají.
Nové článkové nízkopodlažní tramvaje mají najít uplatnění na dlouhodobě připravovaném severojižním tramvajovém koridoru, který má v ukrajinském přístavním městě do několika let vzniknout, jeho plná realizace v dohledné době ovšem nadále spíše zůstává snem.
Text: Vít Hinčica
