Menu

Na návštěvě Čižika

Unikátní projekt v Petrohradu nese ovoce, tramvaj se po cestě téměř vždy zaplní. Koncesionář se zatím o projekt nebývale dobře stará, což jde vidět například na častém úklidu zastávek. (foto: Vít Hinčica)
Unikátní projekt v Petrohradu nese ovoce, tramvaj se po cestě téměř vždy zaplní. Koncesionář se zatím o projekt nebývale dobře stará, což jde vidět například na častém úklidu zastávek. (foto: Vít Hinčica)
Stáhnout PDF
Nezařazené
19. 10. 2018 19:50
Redakce
4 minuty čtení

Od 7. března 2018 jezdí v Petrohradě tramvaje soukromé společnosti TKK (Transportnaja Koncessionnaja Kompanija; Транспортная Концессионная Компания). Následujícími řádky se podíváme na aktuální stav projektu, který nese název “Čižik”, v překladu “čížek” či doslova “čížeček”.

Co je a co není

Projekt Čižik jsme si obsáhleji uvedli v ČsD 4/2017, o představení vozidel bylo pojednáno na webu již více než před rokem. Nyní jsme se podívali přímo na místo.

Unikátní projekt v Petrohradu nese ovoce, tramvaj se po cestě téměř vždy zaplní. Koncesionář se zatím o projekt nebývale dobře stará, což jde vidět například na častém úklidu zastávek. (foto: Vít Hinčica)

Stručně připomeňme, že projekt Čižik předpokládá přechod čtyř tramvajových linek 8, 10, 59, 64 v (severo)východní části Petrohradu do rukou soukromého dopravce, výše zmíněné společnosti TKK. Ta městu slíbila v Krasnogvardějskem rajonu revoluci v dopravě, nicméně revoluce nabrala zpoždění, a tak Petrohrad letos v zimě dokonce zvažoval vypovězení smlouvy a dokončení projektu jiným subjektem, ačkoli se sám do tohoto dobrodružství směle vydal a měl by si tedy spíše nejprve sypat popel na hlavu sám. Nakonec se ale strany podle očekávání usmířily a Čižik může směle pokračovat v realizaci.

Dva čižici se potkali na konečné Chasanskaja ulica dne 18. 10. 2018. Chasanskaja ulica. Zastávka Peredovikov. Prospekt Kosygina.

Projekt zahrnuje obnovu veškeré infrastruktury, na které jsou ony čtyři linky provozovány, a dále dostavbu nedokončené vozovny na Industrial’nom prospektě a větve k ní a krátkého úseku od Novočerkasskogo prospekta k Ladožskému nádraží. Součástí prací je i přestavba přestupního terminálu Malaja Ochta a provozního zázemí při Novočerkasskom prospekte. Celou situaci zachycuje mapka níže i popisky k ní.

První linka soukromé tramvaje č. 8 byla spuštěna 7. března 2018 (na mapce zeleně). Momentálně se kompletně přestavuje úsek od prospektu Kosygina k Irinovskоmu prospektu (na mapce tři linky vedle sebe, viz první fotoalbum níže). Stejně tak se dostavuje vozovna na ulici Potapova (nejvyšší bod mapky) a brzy se bude realizovat i trať k ní. Momentálně jsou vozidla deponována na předělané a oplocené smyčce při Chasanskoj ulici (nejnižší bod mapky), v jejímž středu je i areál, ve kterém jsou mimo troleje zaparkovány zatím nezprovozněné vozy. Dále se staví úsek od Ladožského nádraží k Novočerkasskomu prospektu (na mapce nevyznačeno, dále od nejzápadnějšího bodu zhruba 1 km) a je rozkopán úsek od ulice Kommuny k železniční stanici Rževka (většina žluté větve v horní části mapky). Úsek od ulice Peredovikov k ul. Kommuny (většina horní horizontální linky) je zatím netknut a jezdí po něm tramvaje městského dopravce, a to linek 7 a 10, které končí na ulici Kommuny. Jaký bude jejich osud, nikdo zatím neví, 10 by nicméně měla spadnout k Čižikovi.

Poslední z 23 tramvají Stadler Metelica má dorazit do Petrohradu ještě tento rok, zatím jich ale stejně není tolik potřeba, neboť tramvaje zatím působí pouze na lince 8 a jedna z nich je například ještě zabalená v přepravním ochranném obalu. Příchod soukromého dopravce vyvolal otázku, co s tramvajovými linkami 7, 10 a 30, které do jeho působiště zasahují, ale nebude je provozovat. Linka č. 30 již byla zrušena od 22. 9. 2018 kvůli trhání kolejnic na úseku ul. Kommuny – Rževka a zdá se, že napořád, tudíž v tomto případě je asi problém vyřešen. Na konečnou Rževka jezdívala i linka č. 64, která začínala na Ladožském nádraží, ale zrušena byla už v polovině roku 2017, a obnovovat ji bude už soukromý dopravce. Linka č. 10, která jezdila téměř okružní trasu Malaja Ochta – Ladožské nádraží (úplnému okruhu bránil chybějící úsek po ulici Granitnoj, který nyní staví koncesionář), byla přesměrována na konečnou ulica Kommuny, kde tradičně končila linka č. 7. Jakmile se stavební práce projektu Čižik rozšíří, budou linky č. 7 a 10 zkráceny do místa, kde je rozhraní s “hnízdištěm” Čižika, tj. na ulici Peredovikov. Tam také zřejmě budou linky č. 7 a 10 ukončovány i v budoucnu, v případě “sedmičky” proto, aby privátnímu dopravci nekonkurovala (jak bude přesně řešena 10, která má patřit do sféry Čižika, ale obsluhuje dnes trasu, která je v každé polovině spravovaná jiným subjektem, není jasné). Aby koncesionáři nastavená ekonomika vycházela, město mu dále vyjde vstříc tím, že mu nebude konkurovat na stejných trasách autobusy.

Projekt Čižik působí s moderní infrastrukturou (mnoho komponentů je od západoevropských výrobců) i vozidly vskutku pokrokově. Město Petrohrad sice třeba oproti takové Moskvě vykazuje obecně lepší úroveň tramvajové infrastruktury, nicméně zejména úroveň vozidel je spíše bídná a tramvaje se tak, často v kombinaci se zácpami, městem povětšinou plouží, a to i tam, kde mají vlastní oddělené těleso. Proto není nezvyklé vidět i téměř prázdné tramvaje, a to i když mají jen sólo podobu a i když jedou v místech, která si na přepravní poptávku rozhodně stěžovat nemusí. Naproti tomu čižici, se svou neobvyklou délkou přes 33 m, si na nezájem cestujících rozhodně stěžovat nemohou, přestože mají stanoveny, opět na rozdíl od většiny petrohradských tramvajových linek, velmi krátké intervaly (+– 5 minut). Nemůže být divu, na lince č. 8, po které jezdí, jsou rychlejší než silniční doprava a komfort, který nabízejí, je daleko i za modernějšími počiny místní produkce. Interiér, s polstrovanými a pohodlnými sedadly, působí díky barevné kombinaci pozitivně až vesele (stejně jako exteriér) a je nezvykle čistý i přes trvalé návaly cestujících. Klimatizace, topení i Wi-Fi fungují na jedničku, odbavovací systémy rovněž. Tramvaj je rovněž tichá. Projekt Čižik je integrován s ostatní MHD, tudíž cestující s předplatní jízdenkou změnu dopravce řešit nemusí. Kdo nemá jízdenku, může si ji dokoupit v automatu ve voze, který přijímá i bankovky.

Na snímku vidíme bolívijskou delegaci dne 18. 10. 2018. Ta na pozvání Stadlera zamířila nejprve do Minsku a potom i do Petrohradu. Delegace byla kromě zástupců bolívijských novinářů tvořena i některými čelními politiky tohoto jihoamerického státu i města Cochabamba, ve kterém bude jezdit za necelé dva roky 12 Stadlerů Metelica (v modrém barevném provedení). Bolívijský projekt má nyní zhruba 55% pokročilost.

Je sice otázkou, proč město není schopné projekt realizovat vlastními silami, na druhou stranu je ale třeba jej pochválit za to, že se do riskantního počinu pustilo, protože výsledky jsou na ruské prostředí, alespoň prozatím, mimořádné dobré.

Text a neoznačené foto: Vít Hinčica

Podobné články