Největší objednávka na vodíkové autobusy v Evropě. 40 vozů zamíří do Německa

Celkem čtyři desítky autobusů s pohonem využívajícím palivové články bude dodáno do dvojice německých měst. 30 autobusů bude v provozu v Kolíně nad Rýnem u dopravce RVK Köln, dalších 10 si pak pořídí společnost WSW Wuppertal. Autobusy dodá jeden z mála evropských výrobců, který vodíkové autobusy v nabídce má – belgický Van Hool.

Ilustrační snímek třínápravového vodíkového autobusu Van Hool. 40 vozů pro Kolín nad Rýnem a Wuppertal bude vyhotoveno ve dvounápravovém provedení. (foto: Van Hool)

Dodávky autobusů s vodíkovým pohonem by měly začít na jaře 2019, jejich výroba bude probíhat v závodě společnosti Van Hool v Koningshooiktu. Jednorázová objednávka na 40 vozů představuje vůbec největší poptávku na vodíkové autobusy v Evropě. Ředitel společnost Filip Van Hool k nákupu uvedl: „Vodíkové autobusy mají vysokou přidanou hodnotu a jsou důležité pro výrobu v Koningshooiktu. Tato unikátní objednávka, největší v Evropě, je velkým povzbuzením pro vodíkovou technologii ve veřejné dopravě. V celé Evropě pracují dopravci tvrdě na tom, aby „zezelenala“ jejich autobusová flotila. Jsme šťastní, že Kolín nad Rýnem, kde jsou dva vodíkové autobusy v provozu již od května 2014, obzvláště pozitivně vyhodnocuje jejich provoz.“

Van Hool nabízí vodíkové autobusy od roku 2005 na americkém a od roku 2007 na evropském trhu, jejich dosavadní prodeje ale nejsou nijak závratné. Celkem bylo vyrobeno jen 53 těchto vozidel, z nichž 21 skončilo v USA a 35 v Evropě. 8 článkových vozů na bázi karoserie EXQUI.CITY je momentálně vyráběno pro francouzské město Pau.

Autobusy pro Kolín nad Rýnem a Wuppertal ovšem nebudou ryzími vodíkovými autobusy, ale výrobce o nich hovoří jako o hybridech, protože kromě zásobníku na vodík si s sebou autobusy povezou také lithium-iontové baterie. Všechny autobusy budou mít délku 12 m a postaveny budou na platformě dvounápravového provedení Van Hool A330. Vybaveny budou palivovými články kanadského Ballardu a elektromotory od Siemensu o výkonu 210 kW. Každý z autobusů by měl nabídnout 29 míst k sezení a 46 k stání v případě Kolína nad Rýnem, resp. 49 k stání v případě autobusů pro Wuppertal. Nádrže na vodík mají objem 38,2 kg. V kombinaci s bateriemi by měl každý z elektrobusů zvládnout ujet cca 350 km. Spotřeba by měla být cca 8 kg vodíku na 100 km, kilogram vodíku stojí okolo 5 €. 

Jakkoli se může jevit pořízení vodíkových autobusů jako správný krok směrem k bezemisní dopravě, je nutné mít na paměti, že dopravci se do nákupu vozidel na vodík nehrnou, neboť jejich pořizovací cena je nesmírně vysoká (a výrazné zlevnění není v dohledu), stejně jako jsou vysoké náklady na údržbu a provoz. Provozovatelé se tak do dobrodružství jménem vodíkový autobus pouštějí jen tehdy, mají-li pokryté financování vozidel z dotací. To platí i pro 40 autobusů pro Kolín nad Rýnem a Wuppertal. Zde peníze na nákup dalo z větší části německé spolkové ministerstvo dopravy a digitální infrastruktury, nicméně tyto prostředky byly poskytnuty v rámci několika navazující programů, v nichž se angažuje i EU jako celek a někteří výrobci.

Jakým způsobem bude vodík pro autobusy vyráběn, se neuvádí, připomeňme však, že drtivá většina jeho produkce pochází z fosilních paliv, přičemž výsledná uhlíková stopa je zpravidla větší, než kdyby došlo k přímému spálení výchozích zdrojů v motorech autobusů.

Libor Hinčica