Až na dno hlouposti

Bizarní sága moskevských elektrobusů pokračuje. Jak jsme již upozorňovali, na jaře 2018 bylo oznámeno, že jich do konce roku 2018 přijde do města sto z 200 objednaných (původně se mělo objednat rovnou tři sta), k 24. 12. 2018 jich má ale Moskva jen tři desítky (navíc ještě ne všechny provozní). Do konce letošního roku měla být ještě vypsána elektronická aukce na další stovku elektrobusů, k čemuž skutečně došlo, dokončení třetí fáze loňského tendru na celkem 300 vozů ale napadla Trolza. Elektrobusy den co den registrují problémy, před několika dny, 17. 12. 2018, a přímo ve špičce dokonce nevyjel žádný a na pomoc zase musely vyjet další autobusy a trolejbusy. Město ovšem neztrácí optimismus a nadále pokračuje v osazování nabíjecích stanic, sice ne v tempu, které slibovalo, ale přesto.

Vůbec první nabíjecí stanice u VDNCh zprovozněná v září 2018 (foto: Maksim Katz). Vpravo vidíme stojan na konečné Ussurijskaja ulica zřízený před několika týdny (foto: Afanasij Voroncov). Jak jde vidět, designová stránka v druhém případe utrpěla a celý pochybný projekt tak oslavovaný moskevskou radnicí se tím jen dále degraduje.

Když jsme před více než měsícem uvedli, že se elektrobusy nemohou dostat do cíle nejednou pro to, že jim nevystačí kapacita baterií, zmínili jsme jako možnosti řešení přidání dalších akumulátorů do vozidla nebo stavbu nácestných dobíjecích stanic. První řešení ovšem snižuje obsaditelnost vozidla, prodlouží dobu nabíjení a v budoucnu zvýší ekologické zatížení, druhé řešení by také bylo nad rámec původního projektu, který by se tím rovněž jen dále značně prodražil, a hlavně se pak dalším nabíjením zdrží provoz elektrobusů (už teď jezdí elektrobusy po městě stejně rychle jako trolejbusy).

Zdá se to neuvěřitelné, ale na druhé řešení se už dostalo. Na první konvertované trolejbusové lince 73 se totiž právě tento týden začala stavba takovéto nácestné nabíjecí stanice realizovat. Mimo zastávku, u silnice. Jako by toho nebylo málo, při nabíjení elektrobusů na konečných dochází místy k takovým výpadkům napětí, že dosud přeživší trolejbusy nemohou v okolí konečných plynule jezdit. Tím se opět potvrzuje jen to, že stávající rozvodná síť není na příchod masivního počtu elektrobusů vůbec připravena.

Na snímku z 1. září 2018, kdy se odehrála prezentace elektrobusů, se promenádoval i druhý hlavní zastánce likvidace trolejbusů, náměstek primátora Moskvy, Maksim Liksutov, a zároveň ředitel moskevského Odboru dopravy a rozvoje silničně-dopravní infrastruktury. Vedle něj se nachází politický aktivista Maksim Katz, který se snaží proti rušení trolejbusů bojovat a který také k nevoli radnice neúspěchy elektrobusů spolu se svým týmem dobrovolníků dosud monitoruje. Zatímco v září nebylo jasné, který z pánů vystihne další osud elektrobusů svým gestem lépe, po čtyřech měsících je celkem jasno. (foto: Gorodskije projekty)

Opět se je tedy třeba pozastavit nad tím, k čemu elektrobusy v Moskvě v takové podobě jsou, když nakonec ulice od optických překážek nečistí (místo trolejí stojany, a to nejen na konečných), stojí více než trolejbusy (o spotřebě paliva a nákladech na pořízení či výměnu baterií např. tady), v provozu na rozdíl od trolejbusů prostojí nemálo hodin jen proto, aby se nabily (jedno nabití, jak jsme psali, netrvá něco málo přes 10 minut, ale i více než 20 minut), takže jich je třeba mít k dispozici více, a hlavně se pak den co den porouchávají.

Závěrem

Projekt moskevských elektrobusů je zkrátka projevem nekoncepční práce kombinované s hloupostí a možností několika vyvolených mrhat penězi tam, kde se jim zachce, to vše navíc podpořené/kryté marketingovými hesly a vesměs mlčícími ruskými masmédií. Zároveň se na tomto projektu ukazuje, jaké jsou možnosti jednotlivých ruských měst v oblasti MHD. Zatímco většina ruských regionálních center si nemůže dovolit ani nákup nových vozidel, natož pak průběžnou obnovu infrastruktury, v Moskvě nakupují nejen stovky moderních tramvají, ale ještě si mohou dovolit likvidovat funkční trolejbusovou síť a investovat do nefunkčních “hraček”, jakými tamní elektrobusy, soudě podle výsledků jejich první čtyřměsíční práce, bezpochyby jsou.

Text: Vít Hinčica; titulní foto: Maksim Katz

Zatímco Moskva má na rozhazování, jinde v Rusku si nemohou dovolit ani opravit interiéry vozidel. Například ve Vladivostoku je jediná tamní tramvajová trať už léta na zavření, tramvaje se doslova rozpadají před očima (mimochodem, asi 920 km severně vzdálený Komsomolsk na Amuru už letos tramvajový provoz zavřel). Přesto se místní pracovníci i v nuzném interiéru jedné z tramvají snažili vytvořit vánoční atmosféru.

Zatímco Moskva má na rozhazování, jinde v Rusku si nemohou dovolit ani opravit interiéry vozidel. Například ve Vladivostoku je jediná tamní tramvajová trať už léta na zavření, tramvaje se doslova rozpadají před očima (mimochodem, asi 920 km severně vzdálený Komsomolsk na Amuru už letos tramvajový provoz zavřel). Přesto se místní pracovníci i v nuzném interiéru jedné z tramvají snažili vytvořit vánoční atmosféru.

Kde nic, tu nic. Netradiční řešení nácestného nabíjení uprostřed silniční komunikace. (foto: Jevgenij Strešněv)

Nabíjecí stanice s ramenem směřujícím směrem k chodníku na konečné 6-j mikrorajon Bibireva. Sice se má jednat o dočasné řešení, neboť zatím dochází ke kolizi s trolejovým vedením, nicméně i tak se zřejmě zbytečně mrhalo prací i penězi na to, aby se stavba ramena v opačném směru realizovala. Dle některých názorů by mohlo dojít k rozšíření silnice, nicméně pozice ramena, sloupu i stromů tomu nenasvědčuje. (foto: VK / Спасём Московский Троллейбус!)

Na dvou snímcích z 21. 12. a 22. 12. 2018 jde vidět, jak se interiér vladivostocké tramvaje typu 71-608K ev. č. 314 proměnil. Čtenářům tímto přejeme klidné vánoční svátky! (foto: 2x Aleksandr /OAO «Električeskij transport» )

Na dvou snímcích z 21. 12. a 22. 12. 2018 jde vidět, jak se interiér vladivostocké tramvaje typu 71-608K ev. č. 314 proměnil. Čtenářům tímto přejeme klidné vánoční svátky! (foto: 2x Aleksandr /OAO «Električeskij transport»)