První 100% nízkopodlažní tramvaj vymyslel Čechoslovák

V čísle 5/2015 časopisu Československý Dopravák se mohou čtenáři těšit na článek, který se pokouší zmapovat vývoj tzv. 100% nízkopodlažních sólo tramvají, tedy vozidel s délkou okolo 16 m. Českým čtenářům v této souvislosti bude nejbližší typ EVO1, jehož prototyp se testuje v Praze, nicméně tato tramvaj měla v nedávné i dávné minulosti své předchůdce. Článek však bude pojednávat nejen o nich, ale také o tom, zda lze dané tramvaje za 100% nízkopodlažní skutečně považovat a jaká jsou v tomto směru nastavená měřítka.

Unikátní vůz MONTOS z roku 1934 může být považován za první 100% nízkopodlažní tramvaj na světě, ačkoli dnešní definici v tomto slova smyslu tak úplně nesplňuje.

Unikátní vůz MONTOS z roku 1934 může být považován za první 100% nízkopodlažní tramvaj na světě, ačkoli dnešní definici v tomto slova smyslu tak úplně nesplňuje.

Za první 100% nízkopodlažní tramvaj na světě se často označují článkové tramvaje řady GTxN z Německa, jejichž produkce začala již v roce 1990. Pokud však mírně povolíme uzdu současným kritériím, zjistíme, že první unikátní tramvaj s výškou podlahy na úrovni pouhých 380 mm nad temenem kolejnice vznikla v německém Essenu již v roce 1934. Za jejím návrhem stál inženýr se složitým exotickým jménem Louis Eugen-Widolt de Montrose-Oster. Tento muž žil prokazatelně ve 20. letech v Karlových Varech (odkud přesídlil právě do Essenu) a byl držitelem československého pasu. Ten teprve později vyměnil za pas belgický. Ačkoli inženýr de Montrose-Oster pravděpodobně češtinu neovládal (v Karlových Varech a okolí žil jen zlomek občanů, kteří se v období první republiky hlásili k československé národnosti), můžeme si dnes tohoto génia, jenž si za svůj život nechal přhlásit celou řady patentů, poněkud přivlastňovat.

A jak si vedla jeho nezvyklá tramvaj v Essenu? Výjimečná konstrukce prototypového vozidla zvaného MONTOS, které si zvládlo poradit se složitostí nízké úrovně podlahy i bez podest pod sedadly, neměla bohužel velký úspěch. Do výroby sice byly připraveny další vozy (motorový i vlečný), vinou protahujících se zkoušek, jež odhalovaly řadu úskalí zvolené koncepce, ovšem byla jejich kompletace pozdržena. Essen, který potřeboval obnovit vozový park, sáhl kvůli tomu po jiných vozidlech (byť na svou dobu rovněž velmi pokrokových). Prototyp tramvaje MONTOS ev. č. 505 se ovšem nadále objevoval v provozu s cestujícími a v roce 1938 působil jako zjevení na přehlídce tramvajových vozidel v Düsseldorfu, kde bylo v konkurenci dalších vozů jasně patrné, jak moc tramvaj MONTOS předběhla svou dobu. Unikátní vůz se stal nakonec obětí letecké bitvy v Porúří v březnu 1943. Jeho zbytku však byly zlikvidovány až po druhé světové válce.