Bělehrad nakoupí 100 elektrobusů, a to bez výběrového řízení u čínské firmy Higer, která už je na srbském trhu etablovaná. Rovných 15 elektrobusů bude tříčlánkových, o délce asi 25 metrů. Z počtu 100 elektrobusů bude 50 nabíjeno přes noc, dalších 50 bude vybaveno superkondenzátory. Všech 100 vozů je pořizováno v souvislosti s Expem 2027, které se bude konat právě v Bělehradu, a to v jeho levobřežní části. Nové vozy by měly obsluhovat dvě linky na levém břehu řeky Sávy a některá další spojení. Za elektrobusy a potřebné dobíjecí stanice má být dle odhadů utraceno asi 150 milionů eur (cca 3,709 mld. CZK). Elektrobusy bude provozovat městský dopravce GSP.

Na snímku vidíme elektrobus v ulicích Bělehradu. Vyrobila jej čínská firma Higer. Nyní mají být v Bělehradu i tříčlánková vozidla tohoto výrobce. Místní média připomínají, že už v 80. letech byl v Bělehradu na testech jeden tříčlánkový autobus.
Jedna ze dvou elektrobusových linek na levém břehu má být krátká, protože bude měřit jen 1,4 km. Směřovat má k výstavnímu areálu od železniční stanice „Národní stadion“, která bude umístěna na právě budované 18km dlouhé železniční větvi, jež spojí železniční trať Novi Sad – Bělehrad s mezinárodním letištěm a novým národním stadionem (který se také nedávno rozestavěl). Druhá elektrobusová linka bude k areálu Expa směřovat ze čtvrti Blok 45, která leží přímo u řeky Sávy. Na první zmíněné lince má působit celkem 9 tříčlánkových elektrobusů a na druhé 6 tříčlánkových elektrobusů. V jaké konfiguraci bude zbylých 85 vozidel a kdy do města dojdou, není známo, smlouva ještě nebyla podepsána a jiné detaily ve srbským médiích nebyly zveřejněny.

Zbrusu nové troleje v centru města. Dráty ještě svítí novotou. (foto: -vh-)
Po skončení Expa má být ale všech 50 vozů se superkondezátory přemístěno na druhý, pravý břeh Sávy, kde budou obsluhovat linky obsluhující centrum města. Problémem je ovšem to, že stávající stanice pro ultrarychlé nabíjení, které využívají dvě existující elektrobusové linky Eko1 a Eko2 směřující rovněž do centra, nebudou stačit, a tak bude nutné budovat nové stanice. Kromě toho není jasné, kde by se měly nové elektrobusy ubytovat, protože nápad napěchovat je do trolejbusové vozovny Dorćol by znamenal velké investice do posílení přívodu elektrické energie, což se ovšem neslučuje se strategií podniku „Elektrodistribucija Srbije“, nehledě pak na kapacitně-prostorové uspořádání vozovny. Proto možná bude jednodušší postavit zcela nové zázemí v Novém Bělehradu, to ovšem znamená další finance.

Osiřelá trolejbusová trať.
Zdá se ovšem, že přednost dostala ideologie před rozumem, protože už nyní je v plánu, že elektrobusy budou parazitovat na linkách, které jsou dnes trolejbusové. O další budoucnosti trolejbusů město tiše mlčí. Podařilo se sice zastavit prodej vozovny Dorćol a převod trolejbusových linek subjektu Strela Obrenovac, ale tím všechno veselí končí. Trolejbusové linky byly v posledních měsících z různých důvodů rušeny. Pro obsluhu ještě nedávno existujících 7 trolejbusových linek by Bělehrad potřeboval 74 sólo vozidel a 8 kloubových vozidel, má jich však v provozu sotva tucet.
Jistě smutnou skutečností je, že trolejové vedení je ve městě ve velmi dobrém stavu a i letos se do něj investovalo. Selský rozum praví, že daleko jednodušší by bylo nakoupit parciální trolejbusy a trolejbusovou síť i rozvíjet, ostatně za v přepočtu asi 3,7 mld. korun by bylo například možné nakoupit minimálně 180 parciálních „kloubáků“, nebo minimálně 150 parciálních „kloubáků“ a 15 tříčlánkových vozidel. Místo toho ale město napřímo zadává zakázku spřátelenému čínskému subjektu a trolejbusům, jejichž park chtělo ještě před nedávnem obnovovat, rázem nevěnuje pozornost, a stejně tak jsou k otázce trolejbusů lhostejné státní instituce. Nezbývá tedy než doufat, že se do Bělehradu jednou vrátí rozum.