Výběrové řízení na dodání 150 elektrobusů a 75 nabíjecích stanic pro Severní Makedonii zná svého vítěze. O obří zakázku opakovaného tendru se ucházeli celkem čtyři uchazeči, tři z nich ale byli pro nesplnění podmínek vyloučeni. Komise tak nakonec vybrala jediné sdružení dodavatelů, které splnilo veškeré podmínky – maďarský Ikarus společně s lokální společností EVN, jež bude zodpovědná za vybudování nabíjecí infrastruktury.
Připomeňme, že kontrakt na dodání 150 elektrobusů vypsalo severomakedonské ministerstvo dopravy počátkem března s tím, že 100 vozů by mělo zamířit do metropole Skopje a 50 vozů bude distribuováno mezi další města. Odhadovaná hodnota zakázky činila 3,2 mld. denárů (cca 1,24 mld. Kč), takže průměrná cena na vůz (včetně poloviny nabíjecí stanice) vycházela jen na 8,26 mil. Kč.
Po podání nabídek bylo informováno bez bližších podrobností, že se do soutěže přihlásili čtyři zájemci. Veřejně se k souboji o zakázku pro Severní Makedonii přihlásil v době vyhodnocování nabídek pouze Ikarus. Právě ten byl dne 30. 4. 2026 označen za vítěze.
Finální cena sdružení dodavatelů byla ještě nižší, než odhadovaná částka – celkově se jednalo o sumu 2,92 mld. denárů, tj. zhruba 1,15 mld. Kč. Jeden vůz (opět včetně poloviny nabíjecí stanice) tak vychází na částku odpovídající přibližně 7,66 mil. Kč. Zatímco běžně se elektrobusy prodávají na trhu za zhruba dvojnásobek ceny oproti naftovým vozům, v tomto případě je rozdíl v ceně mezi elektrobusem a v Evropě prodávaným dieselem ani ne pětinový. Například v nedávno uzavřeném tendru pro Opavu byl jeden naftový vůz SOR NS 12 nabídnut za částku 6,56 mil. Kč, tedy jen o 14,3 % levněji než elektrobus pro Severní Makedonii.
Elektrobusy přitom nebudou mít z hlediska použitých baterií nikterak osekanou výbavu – kapacita elektrické energie v bateriích musí dle podmínek tendru činit minimálně 360 kWh a garantovaný dojezd 325 km.
Aktuálně běží v severomakedonském tendru ještě 10denní lhůta na odvolání, poté by měl mít Ikarus na dodání prvních 30 vozů pouze šest měsíců a všech 150 vozů má být předáno do 18 měsíců. Extrémně krátké dodací lhůty budí pochybnosti o tom, nakolik byl proces veřejné zakázky transparentní, zvlášť vezmeme-li v úvahu, jak mrňavou produkci Ikarus dosud měl. Zakázka pro Severní Makedonii je v součtu větší než celá dosavadní produkce Ikarusu od roku 2018, kdy se s velkou pompou rozhodl na trh vrátit s „vlastním“ elektrobusem. Za necelých osm let zvládl pod svou značkou vyrobit necelých 70 vozidel.
Tajemství krátkých dodacích lhůt bude zřejmě tkvět v kooperaci, kterou má Ikarus s čínskou společností CRRC. Právě na její platformě Ikarus elektrobusy pod svou značkou oficiálně montuje. Zdá se přitom, že v posledních letech firma z výroby v Székesfehérváru už úplně ustoupila – všechny vozy opatřené značkou Ikarus po roce 2024 byly již kompletně vyrobeny v Číně. Výrobce nicméně dál tvrdí, že nějaká (blíže nespecifikovaná) finální montáž v jeho vlastních prostorách v Maďarsku probíhat má. Nelze si však představit, že by se to mělo týkat vozů pro Severní Makedonii – na tak velkou zakázku v daných časových rámcích nemůže mít Ikarus v Maďarsku ani zásobu dílů, ani personální zajištění.
Čínská stopa v projektu je ovšem ještě výraznější. Jak jsme již informovali v našem dřívějším příspěvku, hodlá Severní Makedonie projekt financovat půjčkou, kterou zemi poskytne maďarská státní banka (Eximbanka). Média v balkánské zemi v této souvislosti řešila spekulace o tom, že ve skutečnosti jde právě o peníze čínské, které byly průtokem přes Maďarsko poevropštěny. Maďarsko si totiž samo od Číny v minulosti opakovaně půjčovalo.
Ve výsledku si tedy v Severní Makedonii za maďarské peníze, u nichž nelze vyloučit čínský původ, objednají maďarské elektrobusy s jednoznačně čínským původem.
