Ohlédnutí za koncem trolejbusových vleků v Lucernu

Minulý rok se ve švýcarském Lucernu uzavřela v historii tamního trolejbusového provozu jedna malá kapitola: došlo k ukončení provozu trolejbusových vleků, jež zde jezdily od konce 90. let. Vlastně se však jednalo o ukončení již druhé takovéto kapitoly, protože již krátce po druhé světové válce se nějakou dobu dva vleky ve spojení s trolejbusy používaly. 

Jeden ze dvou lucernských vleků ze 40. let. (foto: trolleymotion.eu Werkfoto Waggonfabrik Uerdingen / Slg. Werner Stock) 

Vleky poprvé

První měsíce po skončení druhé světové války se nesly v Lucernu ve znamení prudkého nárůstu přepravní poptávky. Proto již na konci roku 1945 objednal místní dopravce, Verkehrsbetriebe Luzern, dva "vlečňáky", které byly do provozu zařazeny až na podzim roku 1947 (mimo jiné kvůli nutnosti vyladit spřažení a také podniknout některá vylepšení). Cestující mohli vleky vidět za trolejbusy FBW / Hess / BBC ev. č. 18–21. Plánované prodloužení trolejbusové sítě se však kvůli poválečnému růstu cen trolejové infrastruktury neuskutečnilo, a když přišly do provozu další trolejbusy, staly se vleky nadbytečné a od roku 1950 až do roku 1973 se proto zapřahovaly za autobusy. Na počátku 60. let se při pořizování šesti trolejbusů FBW / Schindler / MFO-BBC začala vkrádat otázka, zda pokračující nárůst poptávky po přepravě na území města neřešit spíše pomocí kloubových trolejbusů či opět trolejbusů s vleky, avšak dopravce ještě tenkrát tyto možnosti nepovažoval ze účelné. Jenže okolnosti doby nakonec donutily Verkehrsbetriebe Luzern začít nakupovat trolejbusy článkové. Jen do konce 80. let jich při třech různých příležitostech Verkehrsbetriebe Luzern objednaly rovných 48, přičemž další sólo vozy objednaly až ve druhé polovině 8. dekády a již nyní můžeme předeslat, že tak učinily naposledy. V 90. letech 20. století trolejbusy v Lucernu objednávány sice nebyly, naproti tomu se ale objednaly vleky. 

Na konečné Hinterhof se loni vyjímal trolejbus typu NAW / Hess / Ramseier+Jenzer spolu s přívěsem. Většina trolejbusů tohoto typu skončila v posledních čtyřech letech v chilském Valparaísu. (foto: Michal Mervart)

Vleky podruhé

V 90. letech se již zvažovalo, zda nepořídit do vozového parku rovnou tříčlánková vozidla, jenže tehdy se odhadovalo, že by při tehdejších konstrukcích nepřepravily o mnoho více pasažérů než vozy článkové a navíc by mohly být nebezpečné pro cyklisty, kdyby je přejížděly. Hlavně pak ale byla cena takovýchto "nudlí" pro město neúnosná. Jelikož byla zavržena i varianta pořízení patrových vozidel, zbývalo městu jen jedno schůdné řešení: vleky. Ty však měly být oproti těm ze 40. let nízkopodlažní. 

V polovině 90. let lucernská městská rada souhlasila se vzetím úvěru ve výši 25 000 franků, za které byl uzpůsoben sólo trolejbus NAW / Hess / Ramseier+Jenzer ev. č. 270 na provoz s vlekem, jenž byl hotov na počátku roku 1996. V březnu začala být souprava vozů zkušebně testována. Od 17. května 1998 byl s vlečňáky zahájen pravidelný provoz. Nejprve bylo vleků sedm, nicméně roku 2002 byly kvůli provozním potřebám dodány další čtyři a posledních pět kusů došlo roku 2005. 

V novém miléniu Lucern prozřel a pustil se raději rovnou do dalších nákupů dvoučlánkových trolejbusů. Navzdory vysokým nákladům se pak město přece jen osmělilo a začalo nakupovat také tříčlánkové vozy, které uspokojují období přepravních špiček nejlépe. Příchod vysoce kapacitních vozidel však logicky předznamenal ústup vlečných vozů. Třicetikusová série sólo vozů NAW / Hess / Ramseier+Jenzer začala z ulic města pomalu mizet a většinu z nich si v nedávné době převzalo chilské Valparaíso. Vlečňáky se začaly od roku 2014 odprodávat, ještě loni však pět nejnovějších zůstávalo v provozu. Rozlučková jízda trolejbusu s vlekem se odehrála v sobotu 9. září 2017. Většina vleků dnes působí u dopravce Wern-Group ve městě Siegen, které leží v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, spřažené jsou však s autobusy.  

A zde ještě přívěs při bližším pohledu na vzorově upravené točně. (foto: Michal Mervart)

Text: Vít Hinčica

Titulní foto: Wikipedia.org