PhDr. Jan Novotný: Mám dojem, že jsem Czechbusu věřil sám

Před šesti lety byl náš časopis osloven s dotazem, zda bychom nechtěli být partnerem nově se rodícího veletrhu CZECHBUS v Praze, který se měl soustředit na autobusy a související techniku. Jednalo se o oslovení dost kuriózní. Pracovník společnosti INCHEBA EXPO Praha, který měl problematiku mediálního partnerství na starosti, poslal na redakční e-mail informace ke smluvené spolupráci, na čem by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby se ovšem u nás v redakci o nějaké spolupráci vědělo. Jak se později ukázalo, došlo omylem k záměně e-mailů, nicméně zájem ze strany organizátora veletrhu o mediální partnerství s naším titulem přetrvával. Stáli jsme tak před otázkou, zda na nabídku podpory neznámého veletrhu kývnout. Byla polovina září 2011 a veletrh se měl konat za pouhé dva měsíce.

PhDr. Jan Novotný stojí za veletrhem CZECHBUS od samotného počátku. (foto: Incheba)

Rozhodl jsem se, že si necháme poradit zkušenějšími, a tak jsem zavolal Ing. Dagmar Braunové z Busportálu, dámě, která naši redakci prakticky od počátku vzniku tištěné verze provázela svými radami a které jsem si velice vážil. Paní Braunová mi i v této situaci podrobně vylíčila, jak by se mělo k problematice mediálního partnerství podle jejího názoru přistupovat. Mimo jiné nás však v případě prvního ročníku nabádala v oblasti partnerství k opatrnosti. Spojit jméno časopisu s akcí, která by se následně mohla ukázat jako neúspěšná, by mohlo vést k poškození jména časopisu. Měla pravdu. S mediálním partnerstvím se snažíme od té doby šetřit a značku časopisu spojujeme jen s těmi nejdůležitějšími akcemi v oboru. Ovšem v jednom případě jsme se rozhodli její radou neřídit, a to nakonec právě v případě prvního ročníku veletrhu CZECHBUS v Praze. Mohl za to telefonát muže, který mě nakazil svým nadšením pro akci a natolik zaujal kultivovaným projevem, že jsem přes výstrahy na nabídku partnerství nakonec kývl. Mediální partnerství bylo na světě a trvá – nutno říci, že (snad) k oboustranné spokojenosti – až doposud. Muž, s nímž jsem hovořil, byl PhDr. Jan Novotný, koordinátor veletrhu CZECHBUS. Právě s ním nyní, necelé dva týdny před zahájením již šestého ročníku veletrhu, přinášíme krátký rozhovor.      

CZECHBUS má letos již 6. ročník, jak vůbec vznikla idea začít pořádat autobusový veletrh? My se k partnerství dostali až na podzim 2011, takže jsme nebyli u úplně prvních příprav. Nicméně první ročník jste začali pořádat krátce poté, co v Brně proběhl poslední – a nutno říct, že ne právě úspěšný – ročník Autotecu. Neměli jste obavy pořádat veletrh zaměřený na autobusy poté, co tradiční Autotec skončil tak neslavně?

Bylo to přesně naopak. Právě na Autotecu v roce 2010 mě napadla myšlenka specializovaného autobusového veletrhu, když jsem viděl, jak tam autobusy doslova strádají a nemají svoji identitu. Autotec byl v tom roce z hlediska počtu návštěvníků sice úspěšnější než v roce 2008, vyšší účasti ale bylo dosaženo hlavně spojením s Autosalonem, tedy s veletrhem osobních automobilů, který se jinak konal v lichých letech. Veletrhy už dělám dost dlouho na to, abych si všiml, že právě nyní je čas pro menší úzce zaměřené výstavy, kde nejde ani tak o počty návštěvníků, ale o úzkou, zato však kompaktní skupinu vystavovatelů a návštěvníků profesionálů.

Československý Dopravák se veletrhu účastní pokaždé od roku 2011 také s vlastním stánkem. V roce 2013 byla zahájena spolupráce se společností EvoBus a vznikl první společný stánek. Na něm se prezentovalo Nové Citaro. Také letos bude časopis vystavovat na společném stánku PK 5 v Pravém křídle Průmyslového paláce. Těšit se můžete například na Nové Conecto G. (foto: Libor Hinčica) 

Neříkejte, že pro Vás nejsou počty návštěvníků důležitý ukazatel.

U veletrhu typu Czechbusu opravdu ne. Daleko důležitější je struktura návštěvníků, jejich profesionalita. Pochopitelně mě těší ten každoročně stoupající počet, ale ještě víc mě hřeje na srdci, že stále je těch 90 procent profíků. A že už ani zdaleka nejsou jen z Česka.

Vraťme se nyní trošku do historie. Vzpomínáte si ještě na první ročník? Koho bylo nejtěžší přesvědčit o tom, že CZECHBUS má potenciál do budoucna? Jak se na tento ročník díváte zpětně?

Mám dojem, že jsem tomu tenkrát věřil jen sám. Ale to je samozřejmě poněkud nadsázka, podporu jsem našel u nás ve firmě, velice mi v prvním roce pomohl Viktor Wiesner z Turancaru, Zdeněk Abraham tenkrát ze Scanie a zkušenostmi určitě Zdeněk Nesveda. A zapomenout nesmím ani na Jaromíra Ručku ze Solarisu. Sešli jsme se s panem Ručkou v Ostravě v červnu na Czech Raildays a on mému nadšení uvěřil. A na stejné výstavě v Ostravě mi uvěřila ještě paní Smejkalová z Miteralu. Je ale fakt, že nejvíce si vzpomínám na to, že ještě v červnu jsme měli přihlášené asi jen tři firmy.

Tři firmy? Necelý půlrok před veletrhem? Promiňte, ale to nepůsobí zrovna jako výhled na úspěšný veletrh.

Tři byly přihlášené, s mnoha jsme jednali. Bylo mi jasné, že to bude horké léto plné osobních setkání a jednání. Ale klidný jsem začal být opravdu až někdy na začátku října. Ovšem tomu projektu jsem věřil a stále víc jsem věřil i sobě, že dokážu ty lidi přesvědčit. Právě jednání se Solarisem bylo jedním z těch klíčových. A dovolte ještě malou vzpomínku na velkou dámu – paní Dagmar Braunovou. Sešli jsme se v srpnu 2011 na obědě v Plzni a ona mi jasně řekla – je to první ročník, domluvme se, že vám nebudu škodit, ale moc pomáhat také ne. Teprve až uvidím. No a od ročníku druhého jsme snad neměli většího mediálního příznivce a ruku v ruce jsme i realizovali některé projekty. Například když děti z Dětského domova ve Vodňanech malovali autobusy a my je pak na Czechbus pozvali.

Jedním z významných partnerů veletrhu je i společnost Turancar, která stojí za prodejem autobusů značky ISUZU v České republice (a na Slovensku). Jednalo se o jednu z prvních firem, která se na veletrh v roce 2011 přihlásila. Snímek však pochází z loňského Czechbusu a představuje vůz Visigo. (foto: Libor Hinčica) 

Jak jste na tom po šesti letech? Pořád máte v červnu přihlášeny tři firmy?

Ta situace se diametrálně odlišuje. Letos v červnu jsme měli vyprodané už celé Pravé křídlo a celkem bylo zaplněno 80 % ploch.

Pořadatelem veletrhu je INCHEBA EXPO Praha. Ta by měla podle informací v médiích spolupořádat akce na pražském Výstavišti v Holešovicích do konce roku 2018. Co bude s Czechbusem pak?

Smlouvy se vždycky uzavírají „do někdy“. My máme tu naši zatím do roku 2018, ale to vůbec neznamená, že Incheba nebude dále na Výstavišti své veletrhy pořádat. Víte, my ročně na 15 veletrzích přilákáme do hlavního města víc jak 250 000 návštěvníků  a další tisíce v roli vystavovatelů. Myslíte si, že o to bude chtít hlavní město přijít? Prostě probíhají jednání, jak budeme pokračovat. O CZECHBUS bych se opravdu nebál.

Nevím, jestli tato otázka není nekorektní, ale jak vnímáte občasné snahy o pořádání podobné akce na českém trhu? Z minulosti mě napadá například jediný ročník Eurotransu na brněnském výstavišti. Ale podobná akce byla plánována také na letošní rok, dokonce ve stejném termínu jako CZECHBUS.

Otázka určitě nekorektní není. Ovšem doslova vlčí poměry v českém výstavnictví jsou mnohdy za hranicí korektnosti a elementární etiky. Vím o tom svoje, vždyť jsem byl od roku 2002 místopředsedou a posledních 8 let předsedou asociace organizátorů veletrhů u nás (SOVA ČR, pozn. redakce). V tomto směru bych vzal na milost Eurotrans, bylo jasné, že kolegové z Brna nezvolili dobrý termín a platí opět to, co jsem už řekl na začátku – tato doba přeje specializaci. Ovšem chtít udělat veletrh autobusů a užitkových aut přímo v termínu Czechbusu, jak se o to snažila jedna pražská společnost, na to už člověk musí mít žaludek. Musím přiznat, že prvních 14 dnů v lednu letošního roku mě to docela rozčilovalo, ale pak už ne.

Řada autobusů je vystavována také na venkovní ploše veletrhu. Zde se díváme na dvojici autobusů z produkce SORu (SOR CN 12 a SOR NB 12 CITY). Letos by měl výrobce z Libchav přivézt novinku v podobě nového konceptu elektrobusu, s nímž se mohla veřejnost seznámit poprvé v Hannoveru v září letošního roku. (foto: Libor Hinčica) 

V čem je podle Vás CZECHBUS jedinečný v našem prostředí?

Myslím, že jsem to už naznačil. Podařilo se nalézt a vyplnit určitou „díru na trhu“. Ona ta komunita lidí kolem autobusů a hromadné dopravy vůbec je velice specifická a kompaktní. Víte, co mě v celé historii Czechbusu rozradostnilo nejvíc? Když jsem slyšel, jak se profíci domlouvají: „Jo, a sejdeme se na Czechbusu.“ Koho by to nepotěšilo? Navíc se nám podařilo navázat velice úzké až přátelské vztahy s vystavovateli. Myslím, že se máme docela rádi.

To mohu potvrdit, pokud se tedy můžeme počítat mezi vystavovatele.

Díky – ale Váš Dopravák je asi i něčím víc. A věřte, že já dokážu ocenit dobrý časopis, z něhož entuziasmus pro obor přímo čiší.

Teď to bude vypadat, že si skládáme poklony, takže, i když mě Váš pohled samozřejmě těší, vraťme se zpět k Czechbusu. Rozumím úzké specializaci, o které jste hovořil, ale přesto – neuživil by se i větší veletrh? I venkovní expozice někdy nabízejí vozidla, kterým by slušela přítomnost v záři reflektorů v hale. Nebojujete tedy s místem? Přece jen prostory Průmyslového paláce jsou poněkud omezené a nadto ani samotný stav této památkově chráněné budovy není ideální.

To máte pravdu, asi ano. Ovšem v tom téměř komorním prostředí je na druhou stranu zase velká síla a deviza Czechbusu.

Známe se šest let a já si dodnes živě pamatuji na naše první osobní setkání. Poměrně rychle jsme řeč stočili od autobusů také k dalším tématům, což u mě není úplně obvyklé, nicméně ukázalo se, že některé záliby máme společné, a tak jsme hovořili o všem možném. Prozradíte něco o sobě nyní i našim čtenářům?

Ale jistě. Původem jsem novinář, absolvent Fakulty sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy. Dvacet let normalizace jsem pracoval ve Svazu architektů jako redaktor a šéfredaktor dvou odborných časopisů, Albatros vydal moji knížku pro děti o architektuře, napsal jsem stovky fejetonů i odborných článků. Od roku 1973 jsem scenáristicky připravoval všechny expozice olomoucké Sigmy na strojírenských a spotřebních veletrzích v Brně, expozice Strojexportu, spolu s architektem Karlem Bystřičanem z Brna jsme dokonce získali i několik zlatých medailí na veletrzích v zahraničí, konkrétně v New Delhi, Poznani a srbském Novem Sadu. Ale dělal jsem i naši expozici na autosalonu v Ženevě. A pak jsem v roce 1990 s kolegy založil dodnes fungující stavební veletrh FOR ARCH, vymyslel i jeho název a 14 let řediteloval.

A z koníčků?

Architektura, historie a veletrhy.

Low entry model od Setry se na Czechbusu prezentoval poprvé v roce 2014. O rok později byl vystaven na venkovní ploše jeden z autobusů z přelomové zakázky pro ICOM transport. Ten je momentálně největším provozovatelem těchto vozidel v Evropě. (foto: Libor Hinčica)

To bylo stručné. Od architektury a historie je ale k dopravě poměrně daleko. Jak jste se od těchto aktivit dostal k autobusům?

Víte, novinář se musí umět koukat kolem sebe a vstřebávat nové a nové informace a snažit se podněty dát do širokého kontextu. To spolu s rozmanitou prací s lidmi je to, co mne na veletrzích primárně baví – tři týdny před letošním Czechbusem jsme měli veletrh Památky – ten jsem založil před pěti lety. To, že mohu nahlédnout do spousty oborů, poznat spoustu lidí, snažit se jim být partnerem, je na té práci fantastické. Využili jsme uprázdněného místa po Autotecu a zkusili vytvořit akci, která bude úzce cílena na odbornou veřejnost.    

To se asi podařilo. Od některých našich partnerů ovšem slýcháváme, že by se veletrh mohl převést do dvouletého cyklu. Co si o tomto názoru myslíte? Velké akce – Busworld nebo IAA – v dvouletém cyklu běží.

Vím o tom, samozřejmě. Názor zní, že by se mělo jaksi navázat na Busworld a měsíc po něm to nejlepší předvést v Praze. Z Česka je do Belgie přece jen trochu daleko. Není to zatím hlas obecný, ale přiznávám, že může i sílit. Příští rok veletrh v Belgii bude, CZECHBUS také.  

Na co se můžeme letos na veletrhu CZECHBUS těšit?

Jsem vždycky rád novinkám – najdeme je na mnoha expozicích – IVECO BUS, SOR, EvoBus, VDL, MITERAL, AD TECHNIK atd. atd. Mnohdy půjde o autobusy nejen poprvé viděné na veletrzích v ČR, ale i v Evropě. A pak se moc těším na Setkání mistrů renovací, tentokrát celodenní a ve velkém sále. Ing. Antonín Macháček ze Sdružení dopravních podniků na tom moc dobře zapracoval. A jsem také rád, že „in natura“ předvedeme dnes už docela slavnou repliku trolejbusu Mercédés z roku 1907, který jezdil mezi Českými Velenicemi a Gmündem. Když vše vyjde, bude jezdit v Levém křídle Paláce.

Které firmy se na veletrhu objeví letos poprvé a s čím se budou prezentovat?

Je to třeba čínský King Long s desetimetrovým autobusem, BUSProfi, řada firem z oblasti dopravy, náhradních dílů a garážové techniky – BUSE, Adast, Tatsuno, ARRIVA, ACTIA, PZK Brno, ABIRAIL,KAR Group.

CZECHBUS přinesl i tuzemskou premiéru jednoho z provedení elektrobusu Electron od Ekovy Electric. (foto: Libor Hinčica)

Jaký je podíl vystavovatelů, kteří se na veletrh vracejí? Nebo naopak řečeno, jak velký je počet odpadlíků?

Vrací se naprostá většina – skoro 90 procent, někteří i po roční pauze, což je třeba příklad letošní znovuúčasti společnosti TELMA.

Co vnímáte jako limitující pro další rozvoj veletrhu, nebo s čím nejste úplně spokojen?

Určitě bych rád viděl dostavěné Levé křídlo Průmyslového paláce. Ale schyluje se k tomu, to by nám moc pomohlo.

Máte teď na mysli zvažované provizorium nebo Levé křídlo, které bude odpovídat tomu, jež padlo za oběť požáru?

To bych také rád věděl, pokud vím, zatím se schyluje k vypsání architektonické soutěže právě na provizorium. Takže nějaká „blbá“ bedna by to tedy asi být neměla.

Asi se shodneme, že rekonstrukci by vyžadoval celý areál výstaviště, přinejmenším tedy i ta část Průmyslového paláce, která stojí. Jako milovník architektury a památek asi nemůžete být ze stávajícího stavu úplně nadšený. Na čem vázne rekonstrukce existujících prostor?

Asi nejvíc na schválení celkové koncepce rozvoje Výstaviště – ale buďme spravedliví. Hlavní město se letos stará – novou fasádu má Pravé křídlo, dokončuje se oprava fasády Střední haly směrem ke Křižíkům, nové je osvětlení, chodníky, ale i třeba parkety v Pravém křídle jsou po rekonstrukci.

Vraťme se v poslední otázce zpátky k Czechbusu. Zeptal jsem se Vás, s čím nejste spokojen, zeptám se tedy i naopak, co je podle Vás naopak hlavní devizou pro návštěvníky i vystavovatele?

Určitě již zmíněné komorní prostředí, snadná dosažitelnost všech všemi. A to že producenti autobusů vzali tenhle veletrh za svůj. Vědí, že přijdou zajímaví lidé a chtějí jim představit také zajímavé exponáty. A to v počtu letos až neobvyklém – vždyť například IVECO BUS tu bude mít devět vozidel.

Děkuji za rozhovor. A sejdeme se na Czechbusu. 

Text: Libor Hinčica