Nejdelší výtvarná galerie na světě? Metro ve Stockholmu

Pokud se sestavují žebříčky nejkrásnějších stanic metra na světě, zpravidla zde v konkurenci okolo 160 existujících systémů metra zabodují opakovaně jen dva systémy podzemních drah. Tím prvním, a lidem v České republice a na Slovensku známějším, je metro v Moskvě se svými okázale zdobenými stanicemi v duchu socialistického realismu, druhým je pak systém v hlavním městě Švédského království. Místní metro je někdy označováno jako největší (resp. nejdelší) galerie umění na světě.

Stanice metra u stockholmského radnice. (zdroj: Flickr; Tobias Lindman)

Stanice metra u stockholmského radnice. (zdroj: Flickr; Tobias Lindman)

Historie podzemních drah veřejné dopravy ve Stockholmu se začala psát již v roce 1933, kdy však byly uvedeny do provozu pouze tunely pro tramvaje. První trasa skutečného metra byla otevřena v roce 1950 a dnes má systém celkem tři trasy (zelená, modrá a červená), které se však větví, takže je na nich v provozu dohromady sedm linek (čísel 10, 11, 13, 14, 17, 18 a 19). Zatím poslední stanice přibyla do systému před více jak dvaceti lety – v roce 1994. Udávaná délka kolejové sítě se liší v závislosti na započítání manipulačních úseků, kolejí v depech atp. Provozně se však uvádí, že je obsluhováno 105,7 km. Provoz zajišťuje místní dopravce Storstockholms Lokaltrafik, zkracovaný jako SL. Ročně metro přepraví okolo 330 mil. pasažérů.

Další z řady netradičně vyzdobených stanic: Solna centrum. (foto: Petr Malinovský)

Další z řady netradičně vyzdobených stanic: Solna centrum. (foto: Petr Malinovský)

Už v roce 1950 přišli místní umělci Vera Nilsson a Siri Derkert s tím, že by bylo dobré nový systém metra používat jako prostor pro výtvarné umění. Dne 18. 4. 1955 byly předloženy dva návrhy stockholmské městské radě, které se týkaly výzdoby stanic metra. Každý z návrhů předložila jiná politická strana – jeden pocházel od místní levicové strany, druhý pak od sociální demokracie. Tato vzácná shoda politických soupeřů umožnila rychle získat potřebné hlasy pro realizaci záměru napříč všemi stranami a záměr byl schválen. A tak se staly stanice metra ve Stockholmu unikátními.

Ještě jeden pohled na výzdobu stanice Solna centrum. (foto: Petr Malinovský)

Ještě jeden pohled na výzdobu stanice Solna centrum. (foto: Petr Malinovský)

Dnes má metro celkem 100 stanic, z nichž 47 je podzemních a 53 nadzemních. Specifickou výzdobu můžete nalézt v celkem 90 z nich. Díky snaze uchovávat stanice v původním provedení tak, jak byly dokončeny, je možné při průjezdu sítí metra zároveň projíždět časem – od 50. let až do současnosti. Zdaleka přitom nejde jen o architektonické řešení ve smyslu použitých obkladů a materiálů, i když i to je v řadě stanic velmi důležité, v metru jsou však k vidění také sochy, obrazy, mozaiky, rytiny a reliéfy a pozornost zaslouží i řešení mobiliáře (osvětlení, laviček atp.). Během historie se pod architektonické řešení stockholmského metra podepsalo přes 150 umělců.  

Různými způsobem je vyzdobeno 90 ze 100 stanic stockholmského metra. V některých stanicích probíhají "putovní" výstavy. (foto: Petr Malinovský)

Různými způsobem je vyzdobeno 90 ze 100 stanic stockholmského metra. V některých stanicích probíhají "putovní" výstavy. (foto: Petr Malinovský)

V padesátých letech patřil mezi nejvýznamnější architekty stockholmského metra Peter Celsing, který působil jako architekt přímo u Dopravního podniku. Nejznámější stanice stockholmského metra ale vznikly až v sedmdesátých letech. Díky ražbě v tvrdé hornině bylo umožněno neobkládat řadu stanic pomocí klasické metody, ale ponechat prostor téměř tak, jak byl do skály v hloubce pod městem vytesán. Namísto klasických obkladů byl na stěny skal nastříkán beton o tloušťce 7–8 cm a průsaková voda byla odvedena pomocí trubek, které jsou za betonem ukryty. Stříkaný beton umožnil kopírovat původní tvar skály, díky čemuž je vytvořena iluze, že jsou stanice metra vyhotoveny v jeskyni. To zpravidla umocňuje ještě důmyslná hra barev a dalších objektů, které jsou do skal vsazeny (například sloupy). První stanice v tomto duchu – Masmo – byla dokončena v roce 1971 a do provozu byla uvedena o rok později. Tato organická architektura se posléze stala pro stockholmské metro typickou a rozšířila se také do dalších stanic. Právě stanice řešené v duchu organické architektury se pak umisťují v anketách na předních příčkách nejkrásnějších stanic metra na světě.

Dělníci na zdech stanice T-Centralen. (foto: Petr Malinovský)

Dělníci na zdech stanice T-Centralen. (foto: Petr Malinovský)

V osmdesátých letech trpěly stanice stockholmského metra i jeho soupravy pod nájezdem vandalů a byly často poškozeny graffiti. Stanovení vysokých pokut, doplnění kamerových systémů a ostrahy ovšem vandalství v metru eliminovaly a umožnily navrátit stanicím jejich původní lesk, takže dnes je možné je obdivovat prakticky v identické podobě, jako když vznikly. Navíc bez rušící reklamy, která má v metru jen velmi omezený prostor. 

Starověké ruiny? Kdepak. Jen výzdoba jedné ze stanic metra (foto: Flickr; Zia Deda)

Starověké ruiny? Kdepak. Jen výzdoba jedné ze stanic metra (foto: Flickr; Zia Deda)

Jak jsme si již řekli, poslední stanice metra byla otevřena v roce 1994, přesto ve stanicích můžete pozorovat i současné umění. Dopravce totiž šest stanic pojal jako skutečnou galerii, kde se expozice 1x až 4x ročně mění, čímž je umožněno prezentovat také práce současných architektů. Navíc lze takto představit i práce, které by běžně v metru být nemohly kvůli drsným podmínkám, jež v podzemí panují.

Stanice metra T-Centralen je centrálním přestupním bodem, jenž vznikl v 70. letech. (foto: Petr Malinovský)

Stanice metra T-Centralen je centrálním přestupním bodem, jenž vznikl v 70. letech. (foto: Petr Malinovský)

Stockholmské metro je nejen nejdelší galerií umění na světě, ale patrně také nejlevnější, neboť pro vstup do stanic vám postačuje pouze jízdenka. Pokud byste měli zájem dovědět se o historii stanic a jejich výzdobě více, můžete se účastnit komentovaných prohlídek. Ty už od roku 1997 pořádá dopravce Storstockholms Lokaltrafik, přičemž každý týden se zpravidla návštěvníci seznámí s 5 stanicemi. Za celý rok je tak možné projít s komentářem všemi 90 vyzdobenými stanicemi. A cena za prohlídku? Stejná jako v případě „individuální návštěvy“ – potřebujete pouze jízdenku. Pokud se však budete chtít účastnit prohlídky mimo léto, naučte se nejdříve švédštinu. Anglické prohlídky jsou totiž k dispozici jenom v období prázdnin.